Novoroční přání 4ego

ByLibuse

Novoroční přání 4ego

Někoho možná název příspěvku překvapuje. Mám však dost dobrých důvodů napsat článek právě na tohle téma. Vedou mě k tomu zkušenosti z poradny na mém webu i na onadnes.cz. Skoro každý den mě oslovují nešťastnice a nešťastníci, usoužení, zdrcení nebo málem už dočista rozdrcení marnou, neopětovanou, nešťastnou láskou. Plamennou, pustošící, nebezpečnou vášní, vedoucí rovnou do pekel. Někteří z nich jsou svobodní, většina pisatelů však má, bohužel, pevné rodinné zázemí a děti. Síť potenciálních trpících se tedy dříve či později rozšiřuje o manželky a manžely těch, co se zbláznili do charismatického dobrodruha bez špetky chuti se vázat. Nebo, v horším případě, do někoho, kdo má obrovskou chuť zamilovaného magora využít ke svým cílům.

Termín „zamilovaný magor“ docela sedí, protože ti, co propadli nezřízené lásce, se tak často chovají. Patří sem matky malých dětiček, běhající za ženatými predátory. Manželky podnikatelů, zblázněné do mladých, pohledných hochů. Ctihodní pánové středního a pokročilého věku, rozdávající se šelmovským zlatokopkám. Oficiálně svobodní a volní, ale citově vázaní na nedostupné partnery, kteří si s nimi jen hrají. Patří sem ženy, oddaně zamilované do grázlů, odmítající vidět, že objekt jejich lásky je jen parazit, hledající tučnou, výživnou žílu. Dále i všechny ponižované, bité oběti hulvátů a agresorů, pachatelů domácího násilí, jež navzdory fyzickým i psychickým šrámům tvrdošíjně setrvávají ve vztahu a svého tyrana ještě hájí: před rodinou, přáteli i sebou samými.

Zamilovanost je právem považována za nejúžasnější, nejopojnější, nejvíc povznášející stav. Bez ní by nebylo uměleckých skvostů ani naděje v dobách temna. Jenže je to jen jedna její stránka. Ta druhá je destruktivní, ničivá a zákeřná. Nejzákeřnější na ní je, že své oběti vnitřně sputává, leptá, rozkládá. Počínají si jak paralyzované hadím uštknutím. Chtěly by pryč, ale vlastně nechtějí. Je to silnější než ony. Tu a tam se zmohou na odpor nebo vzpouru, ale brzy se nechají stáhnout zpátky. Trápí se, chřadnou, přihlížejí svému pádu, ale na záchranu nemají síl.

Za oběť lásce padají muži i ženy, slabší pohlaví ovšem výrazně častěji a beznadějněji. Zřejmě za to může složitější, hlubší emocionalita a žití vztahem, zakódované daleko více v ženách než v mužích. Ženy častěji než muži svou hodnotu a své štěstí odvozují od partnera. Trpí-li, trpí vnitřně, agresi obracejí proti sobě, zatímco u mužů směřuje ven. Znám případy žen, které ve vězení řekly své „ano“ člověku, o němž dávno věděly, že je zločinec. I ženy, jež se raději vzdaly dětí než žárlivého, majetnického a vůči dětem negativně naladěného partnera. Jsou případy, nad nimiž zůstává rozum stát….a všechny mají jednoho společného jmenovatele: závislou, slepou, chorobnou lásku. Lásku, která ničím nepřipomíná ten opěvovaný, okřídlený cit. Kdo nedávno viděl na ČT1 vysílaný film Sebemilenec, ví, co mám na mysli. Hlavní představitelka tohoto snímku, emancipovaná, ale osamělá podnikatelka, propadá zhoubné vášni a lásce ke zneužívajícímu padouchovi. Do jisté míry si uvědomuje, co se s ní děje a kam se řítí, není tomu však schopna zabránit. Zatímco film končí symbolicky, jakousi alegorií blížícího se hororu, v reálném životě jsme svědky hororů skutečných.

Přitom je to paradoxní, ba přímo absurdní. Záleží na každém, jaké a jak intenzivní emoce si v sobě nechá růst. Nikdo je přece nikomu neleje do srdce ani do hlavy. Ne nadarmo se říká- každý svého štěstí strůjcem! Výmluvy, že někdo „nemohl jinak“, než s dotyčnou nežádoucí, škodící osobou zůstat, nejsou ničím jiným než obhajobou vlastní slabosti. Jak říkají existencialističtí filozofové: je třeba převzít odpovědnost za vlastní život. Tedy i za vlastní štěstí! Umět si položit otázku: proč, z jakého důvodu, za co ho/ji vlastně miluji? Co pro mě udělala nebo dělá tak hezkého? Umět se zdravě naštvat a říct: takhle přece nechci dál žít! Tohle není můj smysl života! Mám jiné cíle, jiné sny a tento člověk mi brání je uskutečnit.

Do nového roku 2014 si dovoluji popřát všem svým čtenářkám a čtenářům, klientkám i klientům, přátelům a známým, aby byli zdraví, šťastní a následující rok prožili tak, jak si skutečně přejí. Pokud možno po boku milujícího, podporujícího, všestranně obohacujícího partnera!

 

 

ByLibuse

Vytipované, omámené, vydírané. Kam až vede slepá vášeň?

V neděli 24.11. jsem na 3sat viděla skvělý švýcarský dokument. Měl název Verführt und erspresst a natočil ho režisér Aldo Gugolz.Tématem filmu byly bohaté ženy, které padly za oběť sexuálnímu vyděrači.

V prvním případě se jednalo o 83-letou luzernskou hraběnku Verenu Du Pasquier, obývající luxusní apartmá hotelu v Monte Carlu. Druhou obětí se stala německá miliardářka. Obě ženy svedl a o velké sumy peněz obral stejný pachatel, protřelý Švýcar, právník a gigolo v jedné osobě, 

Helg Sgarbi. Ženy si podmaňoval šarmem etiketou, vzápětí je oslaboval a manipuloval jimi. I on však byl slabý a závislý – na duchovním vůdci sekty, jejímž byl členem.

Hraběnku si vyhlédl v jejím monackém hotelu. Trpělivě vysedával u vedlejšího stolu a čekal.    Když si dáma štíhlého mladíka všimla, odměnil se jí kyticí růží a na míru šitými komplimenty. Odhalit její slabinu – osamělost – mu nedalo moc práce. Vždyť právě v tom spočíval jeho největší talent! Když jí řekl, že pro něj vůbec není stará, rozplývala se nadšením a radostně to sdělovala kamarádkám.

Hbitě jí nabídl  vše, co potřebovala: atraktivního společníka, finančního a právního poradce. I vášnivého milence. Pak už to šlo jak po másle. Brzy si ji pečlivě připravenými, rafinovanými triky omotal kolem prstu. Hlavně lichotkami, polibky – i sexem. Žíznila po lásce, už dlouho…Sgarbi později do policejního protokulu vypověděl, že na 83 let byla až neuvěřitelně čilá, duševně i tělesně. To vyplývalo i z kamerových záběrů hraběnky, oděné do šatů zářivých barev, s cigaretou v dlouhé špičce. Mladistvě zamilovanou šlechtičnu zachránilo až varování dalších obětí. Nelítostnou pravdu se sice dozvěděla před plánovanou svatbou, ale ani tak bídák Sgarbi nepřišel zkrátka: stačil z ní vymámit 25 milionů franků. Přestože ho zažalovala, zdaleka všechno nevrátil.

Druhou obětí, již televizní dokument představil, byla nejbohatší Němka, akcionářka a miliardářka Susanne Klatten, rozená Quandt, přezdívaná Signora BMW. I na ni si vykutálený svůdník počkal v hotelu, samozřejmě opět luxusním, zaměřeném na elitu. Jeho „revír“ tvořily zejména Švýcarsko, Rakousko a Německo. Podnikatelce z velkého světa štíhlý muž vybraných manýrů imponoval. Omámil ji, jako obvykle, zajímavě znějícími komplimenty, předstíraným pochopením a vášní. Jakmile se stala jeho milenkou, měl vyhráno. Pomocí bravurního hereckého výkonu z ní vyloudil 

7 milionů EUR. Vymyslel si dojímavý příběh – že na Floridě autem srazil dítě místního mafiána a ten mu teď jde po krku, musí se vykoupit… Susanne se kajícníka zželelo a požadovanou částku mu předala: v garáži, v krabici. 

S jídlem roste chuť a Sgarbi co nevidět žádal další obnos, ještě vyšší. Susanne však mezitím pojala jisté podezření a odmítla. Vytočený Sgarbi odhodil masku. Pohrozil, že jestli mu nedá 49 milionů, ukáže kompromitující nahrávky postelových radovánek veřejnosti i její rodině. Ale i mistr se někdy utne. Podvodník, ač zběhlý, svou oběť tentokrát podcenil. Susanne sebrala odvahu a zašla na policii. Další události už vzaly rychlý spád a rozkryly nejen řadu podobných případů, ale i nitky, vedoucí výše -k Italovi Ernanu Barrettovi. Začínal jako automechanik, postupně se vypracoval na majitele vozového parku a mnoha nemovitostí včetně centra spirutuální léčby v italském Pescosansonesco. Také on měl rád ženy, hlavně ty movité. S nimi ve své horské usedlosti  přeochotně pracoval, dokud jim nedošly peníze. Údajná léčba spočívala i v sexu.  

Absurdní, naivní, šílené? Nikoli. Jen sexuální, emocionální a finanční zneužívání. 

I na tomto příkladu je zřejmé, kam až vede slepá vášeň. Není pochyb ani o tom, že se takto lze živit dost slušně a dost dlouho, je-li dotyčný zdatný manipulátor. A tím Barretta každopádně byl. Podléhaly mu všechny: mladé i staré, ženy všech národností. Včetně zbožného Helga Sgarbiho, věřícího v Barrettovu reinkarnaci Krista. V klášteře se mu prý na rukou objevila  stigmata, krvácení z ran. Možná  Barretta nemusel chodit ani tak daleko, Švýcar mu už dávno všechno baštil. Vyjádřil se,  že mu dal víc než vlastní rodiče. Svůj obdiv a neskonalou úctu k tomuto malém snědému šíbrovi dokazoval slovy i činy. Hlavně tím, že mu odváděl značnou část ze svých nekalých zisků. Barretta to u soudu popřel a vydírané ženy nemilosrdně odsoudil. Prý si za to můžou samy. 

Hm…..ale co to  má společného s nehoráznou amorálností tohoto počínání?? 

Dnes jíž oba sedí s vyhlídkou na hezkých pár let za mřížemi a povinností vrátit několika ženám miliony, o něž je připravili. 

Tolik tedy k televiznímu dokumentu, mapujícímu události v cizině. Ale i u nás doma se najde podobných vykutálenců- lamačů ženských srdcí – víc než dost! O jednom takovém mi referovala Jana, 45, manažerka. Stejně starého Marka poznala, jak jinak, na internetové seznamce. Když se po několika informativních mailech setkali tváří v tvář, uchvátil ji prakticky vším. Ztepilou postavou, mužnými rysy a hlavně výřečností. Opálený, zcestovalý, evidentně zkušený, testosteronem i sexappealem překypující majitel jeepu a realitní kanceláře si nemohl vybrat lépe: ani Jana nebyla žádný niemand, ale krásná, movitá žena z vyšších kruhů. A také temperamentní, rozvedená a dlouho, moc dlouho sama! Trefa přímo do černého. Ve snaze zapůsobit ji nejdříve pozval do sídla své společnosti…a zde, na koženém gauči, se spolu poprvé vyspali. Jakmile se jí dotkl, roztála a celá se rozžhavila, tak velká byla její touha po mužském objetí… ..přesně tohle čekal. Milování s ním bylo nádherné, božské, přiznávám, že mi vy….. mi mozek z hlavy, říká dnes Jana. 

Nic lepšího si Marek nemohl přát. Nejen že mu dávala svoje tělo, kdykoli a kdekoli, ale začala do něj také investovat. Svou kartou platila víkendové nákupy, benzín a spoustu dalších věcí. Neprotestovala, naopak, dělala to dobrovolně a evidentně ráda. Připadala si užitečná, prospěšná. Chtěla mu pomoci, stěžoval si totiž, že kšefty nejdou. Stalo se pravidlem, že financovala skoro všechno včetně přestavby rodinného sídla u Prahy. To už u ní Marek bydlel, čili ho živila. Po několika měsících však jeho sexuální posedlost začínala polevovat. Mám moc práce, musím dnes zůstat v kanceláři, vymlouval se. Janě to nedalo. Jednoho večera, když byl zrovna ve sprše a zapomněl vypnout notebook, se neovládla. Stačilo párkrát kliknout myší a vysvětlení měla hned:  mailoval si s třemi dalšími ženami! A se všemi měl sex, jak z korespondence vyplynulo. 

Následovala scéna jak z filmu a Janin jasný ortel: konec. Marek odešel jako spráskaný pes, až jí ho druhý den bylo trochu líto. Ovšem ne natolik, aby svoje slova vzala zpět. Nebude žít v harému! To fakt nemá zapotřebí.. Kdyby se aspoň choval jako chlap a zahrnovat ji dárky, platil za ni, pak by se dalo mluvit o haréma – ale takhle? Připadala si trapně  a žasla, kolik si toho nechala líbit. 

Brzy měla žasnout ještě víc: od záletného kocourka M. přilétl mailík, v němž jí vyčetl, jak se k němu zachovala a hned přešel do útoku: buď ho vezme zpět a budou spolu žít jako dříve, nebo pošle pár lahůdkových foteček do firmy, kde pracuje ve vedoucí pozici. A taky dětem, našel si je na sociálních sítích. Budou koukat, jak divoká umí být jejich maminka! Jana se zhroutila a po nekonečných hodinách přemýšlení navrhla schůzku, kde si o všem promluví.

Marek se dostavil s kyticí gerber a poděkoval jí za vstřícnost. Nejen to. Omluvil se jí za své slabosti a poklesky. Byl jsem idiot a nechoval jsem se k tobě dobře, zlatíčko moje…slibuju, že všechno napravím a ten mail mi taky odpusť, ujely mi nervy…mám tě moc rád! Uvěřila mu, jako už tolikrát.

Chvíli sekal latinu, ale po pár týdnech najel na svůj standardní program. V pondělí Zdenička, v úterý a ve středu Miriam, od čtvrtka do neděle Jana. A samozřejmě její peníze….Financování výletů a nákupů se nebránil ani teď. Na rozdíl od doby před rozchodem sice tu a tam prohodil – já ti to vrátím, ale u toho taky zůstalo. Všechno se opakovalo, Jana se však rozhodla neopakovat stejnou chybu. Místo hysterické, žárlivé scény si našla kontakty na jeho další milenky, své konkurentky. Oslovila je a společnými silami pak zaútočily na vyděračského proutníka a parazita. Janu příliš neudivilo, že není sama, koho Marek zneužíval a vydíral….zažila to i Miriam, dokonce brutálněji. Nejen že jí vyhrožoval, ale  dokonce ji, ředitelku školicího centra, občas i zmlátil…

Slepé vášně jsou různé, jejich dopad vždycky stejný: ponížení, deformace, narušení….Lze si jen přát, aby díky podobným filmům, působení médií a osvěty ubývalo těchto zločinů i jejich obětí. Aby se ženy nejen ekonomicky a společensky emancipovaly, ale také emocionálně posilovaly. Aby se v novém vztahu nerozpouštěly jako kostka cukru! A aby přibývalo těch, co v sobě najdou odvahu ke zveřejnění svého případu a usvědčení pachatele!

 

Zdroje:

http://programm.ard.de/TV/3sat/verfuehrt-und-erpresst/eid_2800711044204592?list=now

http://www.sueddeutsche.de/panorama/komplize-von-klatten-erpresser-verurteilt-ernano-barretta-und-die-signora-bmw-1.1388775
ByLibuse

Ženská nemoc – závislost na lásce. Lze ji léčit?

Je mezi námi spousta žen, které chronicky narážejí na špatné muže. Lépe řečeno na muže, vyznačující se hrůzou ze vztahu, nulovou vztahovou zodpovědností, dokonce alergiií na vztah.

Všechny tyhle příběhy mívají podobný průběh. Seznámení s velmi zajímavým mužem. Jednoznačné signály jeho touhy. Sms, telefonáty, pozvání na skleničku, večeři. Následuje vášnivý sex – a tím to končí. Marně žena pátrá v paměti, čím ho mohla naštvat nebo urazit. Ničím! Byla přece milá, bavili se skvěle. Asi má moc práce, omlouvá ho, když se nehlásí. Jak je to možné? Přece se jí tak nádherně dvořil!

O to větší aktivity teď vynakládá ona. Volá, píše, zanechává vzkazy. Nic! Miláček se vypařil. Často se jedná o ženaté, takzvaně spořádané manžele a otce, co si chtěli jen užít. Ale ne vždycky.

Nemusí jít jen o vztah na jednu noc, takzvaný one night stand. Ke stejně strastiplnému ukončení vztahu ze strany dochází i po několika měsících či letech. Hlavně v případech, kdy se ženina láska pro muže stane nepříjemným, škrtícím obojkem. Co k tomu vede? Zvýšená kontrola, žárlivost, věty: Kam zase jdeš? Kdy se vrátíš? Už zas mě tady necháváš samotnou? Miluješ mě? Ty už mě vůbec nemiluješ. Tobě se po mně vůbec nestýskalo. Nechybím ti…..atd.

Osudná chyba žen, závislých na lásce: doprošování, žadonění, ponižování. A také tolerance, omlouvání neomluvitelného. I nekorektního, hrubého chování. A samozřejmě odkládání jeho rozvodu. To vše ze strachu, že muž ženu opustí a ona zůstane sama. Místo prevence však dojde k urychlení konce….

 

V práci sebejisté, suverénní, dominantní. Ve vztahu slabé a podřízené. Za lásku by daly všechno!

Ano, tohle je další společný jmenovatel. Většina žen, závislých na vztahu, je profesně velmi úspěšná. Tyto ženy po mužích nepožadují, aby je dovezli z místa A do místa B. Aby jim posekali trávník nebo opravili omítku na chatě. Vydělávají tolik, že si na takové činnosti mohou objednat patřičného specialistu. Nepotřebují partnera na každodenní nákupy ani zaplacení exotické dovolené či jiného nadstandardu…potřebují ho však na něco daleko elementárnějšího. Na potvrzení své hodnoty! Bez mužské přízně si připadají nedokonalé, prázdné. Teprve uznání a obdiv mužského protějšku působí jako flastr na tento deficit. Navzdory profesní úspěšnosti totiž tyto ženy trpí nízkým sebevědomím.

 

Touha po spojení i strach z blízkosti. Proč tenhle absurd?

Ano, absurdní to je a musím říct, že ačkoli se s tímto jevem setkávám, dodnes mi dává zabrat pochopit jeho podstatu. Ženy se závislostí na vztahu udělají všechno, aby si vztah našly. Přesto si vybírají právě takové partnery, u nichž podvědomě cítí, že včas „dupnou na brzdu“, jak je to brilantně formulováno na webu www.persoenlichkeits-blog.de/article/6624/warum-verliebe-ich-mich-immer-in-den-falschen o knize Julie Kathan „Alles für ein bißchen Liebe“. A je zde vysvětelna i logika celé věci:

Silná touha se lépe snáší, pokud nehrozí, že bude naplněna. Jinak vyjádřeno: osoba závislá na lásce může hledat blízkost a spojení, aniž by riskovala… ovšem jen tehdy, může-li počítat s tím, že se ten druhý odtáhne a tím mezi nimi opět vytvoří nezbytný odstup.“ Zní to tak trochu jako z jiné planety, ale takhle to bohužel je.

Nejen můj poznatek: tyto osoby podvědomě vyhledávají drama. Neustále přítomná hrozba brzkého konce k tomu vytváří ideální podmínky.

Jak se pozná, že jde o chorobnou závislost na partnerovi? Kde je hranice?

Mnohdy jde o pozvolný, plíživý proces. Varovné signály mohou vypadat takto: on je pro ni důležitější než ona pro něj. On se ozývá nepravidelně. Ona musí dělat ústupky, chce-li se s ním vidět. Jeho zájmy a problémy jsou prvořadé, její druhořadé. Muže, kteří se o ni zajímají, ignoruje. Těmi, kteří na ní visí, přímo opovrhuje. Neumí si představit život bez dotyčného. Už pouhá představa ztráty tohoto muže ji děsí.

Není-li s ním, připadá si neatraktivní, nedokonalá, prázdná. Jen v jeho blízkosti rozkvétá.Vztah je pro ni to nejdůležitějším na světě.

 

 

Jak závislost na lásce léčit? Odborníci míní, že se musí pojednat stejně jako jiné závislosti, tedy terapeuticky. A že se jedná o dlouhodobý proces. Přestože se doporučuje vyhledat psychologa, začít může každá žena sama u sebe: posilováním sebevědomí! Jak na to? Naučit se něco požadovat (například lhůtu pro jeho rozvod), někoho o něco požádat, vyjádřit nesouhlas, kritiku. Užitečné je taky pořídit si jiný zdroj uznání a obdivu. Další aktivity, třeba i domácího mazlíčka, jenž vyžaduje pozornost a péči….dobré je všechno, co odvede pozornost a zaměstná hlavu.

Musí se však chtít, bez toho to opravdu nejde. A to já osobně vidím jako nejtvrdší oříšek, tvrdší než paraořech! Spoustě lidí se totiž, opět paradoxně, ve stavu oběti svým způsobem líbí. Změnit jim úhel pohledu natolik, aby zjistili, jak lze žít jinak a líp, to je výzva hodná investigativního terapeuta a kumštýře života v jedné osobě!

 

 

 

 

 

ByLibuse

Jsou čeští singles křupani?

Nechci působit předpojatě, přesto se tomuto dojmu nemohu ubránit. Nikde v zahraničí jsem se totiž nesetkala s přirovnáním 50-letých žen k hovězímu dobytku. Nevěříte? Tak si nechte vyprávět můj nejčerstvější zážitek.

Konal se minulý týden. Na sociálních sítích jsem se seznámila s mužem 53, SŠ, jenž hledá novou partnerku. Jelikož psal bez chyb dokonce i obsah jeho mailů dával smysl, napadlo mě, že by mohl imponovat jedné mé klientce, pohledné padesátileté manažerce. Domluvili jsme se na krátké informativní schůzce v nákupním centru Palladium. Docela jsem se těšila, i po telefonu ten muž působil sympaticky. Předesílám, že jsem věk klientky samozřejmě netajila a on s ním byl srozuměn…

Skutečnost, že se tam ke mně hlásilo 2-metrové monstrum se žvýkačkou v puse, byla sice překvapivá, ale budiž. … Skutečná soda přišla vzápětí: „Takže vono je tý ženský 50, joooooo? Kdo by do prdele chtěl takovou starou krávu???!!!! Já se cejtim o 20 let mladší, jsem top fit a mám teda nárok na nějakou max. třicítku!“  To mě málem porazilo, nicméně jsem se nadechla a nesměle opáčila: „Ale vám je přece 53….? “ Na to on: „No a co má bejt, kurva? Starou brécu už jsem měl, bylo jí 50 a hrozně mě milovala! Byste teda koukala! Vařila, pekla, prala, starala se vo mě. Jenže já ji prostě milovat nemoh, to je přece jasná věc, nééééé?“ Mohla jsem odejít a nechat to vulgární hovádko mluvit do prázdného prostoru. Ale duch novinářky zvítězil a s ním bytostná potřeba přijít na to, co se za tím skrývá. „A kde je tedy chyba? Proč jste sám?“ „No to bych do prdele taky rád věděl! Snažím se seznámit dýl než 6 let, ale furt nic. Jo ale pozor, nedávno jsem natrefil na jednu náááádhernou kočičku! Hubeňoučkou, s kérkou… pušušňáníčko! Bohužel striptérka….“  Já na to: „Aha. Takže akorát tak do postele, že…? Nic pro život.“ Následovala sprcha výrazů tak fekálních, že si je zde vůbec netroufám citovat. Transformováno do slušné řeči dotyčný chtěl vyjádřit, že on je něco víc než ti, co na seznamkách hledají pouze sexuální dobrodružství a jsou vybaveni patřičnými fyzickými proporcemi. V dalším slovním výlevu projevil odpor vůči současné komerci a rovněž přání najít si pro další etapu svého života cizinku. „To by neměl být žádný problém“, komentovala jsem, „asijskými restauracemi a masážními salóny se to tu přece jen hemží!“ „Jo abych vypláznul litr a hovno? Tůdle! Já už do ženskejch cpát prachy nebudu, to už tady jednou bylo!“ 

Typické, pomyslíte si. Zklamané, odmítnuté, zhrzené a pravděpodobně neúspěšné, svým způsobem politováníhodné individuum. Úkaz, vyskytující se  zřídka! A máte pravdu, ovšem jen co se míry arogance a  vulgarity týče. Kritický, přezíravý až opovržlivý pohled na ženy, které nevykazují parametry barbín, však u nás není jevem nikterak výjimečným. Někdy mívá zdánlivě nevinnou, humornou formu. 

Vzpomínám si na údiv jednoho Němce, jehož jsem před pár lety učila češtinu. Dělali jsme cvičení z učebnice a stálo tam: ta žena není hezká, je ošklivá. Můj žák se zarazil a řekl, že něco takového by v Německu rozhodně neprošlo. Napůl žertem se mě zeptal, jestli je česká společnost frauenfeindlich /nepřátelská vůči ženám/ a uvedl několik případů, kdy si toho zde všiml. Vyjádřil se dokonce v tom smyslu, že je mu Češek líto. Jsou prý hezké, schopné a  neuvěřitelně skromné, což se o mužích říct nedá.

Tento názor není nijak ojedinělý. Setkala jsem se s ním potom ještě mnohokrát….Nefiltruji sice naši  společnost okem zahraničního manažera, ale i ze svých zkušeností z ciziny vím, že je tam ve vztazích leccos jinak. Zřejmě to má svou logiku. Asi nelze očekávat, aby se do vztahů mezi muži a ženami nepromítlo celé to  poněkud prohnilé ekonomicko-politicko-sociální či jaké ještě podhoubí! Výsledkem tohoto marasmu je i narůstající počet single-mužů, kteří na sociálních sítích loví bohaté ženy….řečeno slovníkem výše citovaného týpka „dojné krávy“. Zde věk kupodivu není překážkou. Ba naopak. Čím starší, tím vděčnější, přítulnější – a štědřejší! Což ale neznamená, že by se takto smýšlející pánové chtěli sexuálně omezit a být věrní – to ani náhodou! Mají to dobře zařízeno: zajíčky na povyražení, starší na užitek. Chvíli tady, chvíli jinde. Než se to provalí…ale ani pak není zle. Osamělých žen je jak hub po dešti, stačí se jen porozhlédnout a sbírat plné koše.

U mužů s tímto světonázorem nehrozí, že by ke zralým ženám přistupovali jako k delikatesám. Třeba jako německý novinář Tobias Schönpflug, který je právě takto hodnotí. Ve svém článku Ältere Frauen sind heißer als junge Dinger (Starší ženy jsou žhavější než mladice) pro welt.de se podivuje nad biologicky zakódovanou vazbou starších mužů na mladé žáby. Tvrdí, že on takhle naprogramován nebyl ani jako student ani teď, ve zralém věku. Na humorných příkladech pak demonstruje nemožnost dosažení souladu s výrazně mladší partnerkou. Dotazy typu: víš, že můj učitel angličtiny je pěknej idiot? Nebo (uprostřed noci): na co teď právě myslíš…?jsou pro něj nervy drásajícími důkazy propastného rozdílu. A co se sexu týče: na rozdíl od dvacítek čtyřicítky moc dobře vědí, co v posteli chtějí a umějí toho  taky dosáhnout! Ale ok, budiž. Pro někoho může být mladice terapií. Je-li to tak, potom je starší žena vysloveně požitkem, uzavírá Tobias Schönpflug ve zmíněném článku pro welt.de. 

Geschmacksache, do češtiny přeloženo – záleží na vkusu, dalo by se podotknout. 

A o ten právě jde. Vkus se nám totiž z mezilidských vztahů nějak podezřele rychle vytrácí. Tím nechci říct, že se v Čechách nevyskytují příjemní, galantní, slušní a inteligentní muži, kteří se k partnerkám chovají patřičně a prima. Jen se mi bohužel zdá, že procento těch druhých je u nás navzdory malému počtu obyvatel nebezpečně vysoké. A zdá se mi to přesto, že nejsem žádná skalní feministka! Muže mám ráda po všech stránkách a často se s nimi pobavím líp než se ženami. Neberou si servítky, tudíž je s nimi víc srandy. 

ByLibuse

Jak flirtovat, jak se chovat ve vztazích? Inspirujte se filmy!

 

Například
těmi od slavného Woodyho Allena! Jakékoli jeho dílo by mohlo sloužit coby
vztahová učebnice…. Chcete brilantní ukázku, jak při seznamování funguje řeč
těla mezi mužem a ženou? Tak se podívejte se na film Vicky, Cristina,
Barcelona, kde vám to názorně předvedou Scarlett Johansson a Javier Bardem.
Ovšem ani Rebecca Hall v roli Vicky nezůstává pozadu a svou nonverbální
komunikací skvěle demonstruje rozpor mezi slovy a činy, mezi přáním zůstat
věrnou snoubenkou a touhou oddat se eroticky vyzývavému muži, jakého dosud
nepoznala. Brilantní výkon Penélope Cruz v tomtéž filmu může sloužit coby
názorný příklad podmanivé, uhrančivé, dominantní hysterky.

 

  Normal
  0
 
 
  21
 
 
  false
  false
  false
 
  EN-US
  JA
  X-NONE
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 

 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 

/* Style Definitions */
table.MsoNormalTable
{mso-style-name:“Normale Tabelle“;
mso-tstyle-rowband-size:0;
mso-tstyle-colband-size:0;
mso-style-noshow:yes;
mso-style-priority:99;
mso-style-parent:““;
mso-padding-alt:0cm 5.4pt 0cm 5.4pt;
mso-para-margin:0cm;
mso-para-margin-bottom:.0001pt;
mso-pagination:widow-orphan;
font-size:10.0pt;
font-family:“Times New Roman“;}

Chcete
vidět, jak si při balení žen počíná pravý „macho“? Pak si pusťte Match Point,
pojednávající o extrémně ambiciózním tenisovém trenérovi s chladnýma modrýma
očima. Ztvárnil ho anglický herec Jonathan Rhys Meyers, naprosto přesvědčivě.
Natolik autenticky, že mu divák zbaští úplně všechno: žízeň po životě mezi
smetánkou, vlažný, asexuální vztah ke snoubence i erotický žár, jenž v něm
vzplane po spatření blonďaté snoubenky budoucího švagra /Scarlett Johansson/.
Sebejistý za všech okolností, nemilosrdný, nehodí-li se mu něco do krámu, chlípný
a posedlý touhou při konfrontaci s neodolatelným ženstvím…..

I z ženských
rolí se v Match Pointu, Hře osudu, lze lecčemu přiučit! U Scarlett
Johansson dokonalé svůdnosti pohledů, úsměvů, gest, kouřově zbarveného hlasu,
tajuplných odmlk. Hraní si s mužem jak kočka s myší. Zato Emily
Mortimerová v roli manželky hlavního hrdiny bravurně předvádí pravý opak:
šedou, nejistou, ušlápnutou, za kousek přízně vděčnou partnerku. Věrnou a
loyální, oddanou a zneužívanou, byť jen v mentální rovině.  Odstrašující příklad toho, jak by se žena
chovat neměla a co by neměla strpět. Aplikováno na řeč těla: jak nemluvit,
nechodit, nepřikyvovat, nehihňat se, neohýbat se!

Brzy zde
najdete nové postřehy a tipy!

ByLibuse

Hledám, hledáš, hledáme…ale koho?

 

Najít vhodného partnera, zejména ve středním a vyšším věku, se
rovná malému zázraku. Proč? Protože s přibývajícími zkušenostmi nároky
nesnižujeme, ale naopak zvyšujeme. Většina hledajících chce v novém vztahu
vykompenzovat všechny deficity a křivdy minulých vztahů a očekává i nějaký ten
malý bonus navíc. Kdo měl alkoholika, chce rozvážného takřka-  abstinenta, kdo naletěl sukničkáři, přeje si
hlavně věrného. Kdo žil s úřednickým šetřílkem, uvítal by velkorysého
bonvivána. Musí být inteligentní, vtipný a pohledný, klidně o nějaký ten rok
mladší, volají úspěšné manažerky. Jen aby slušně vydělával a nechtěl na mně
parazitovat, říkají seznamkami zklamané samoživitelky (a není divu, když
pomyslíme, jaké  spekulanty a podvodníky
internet skrývá). Hlavně aby byl hodný, pracovitý a měl rád moje děti, přejí si
všechny matky. Měl by měřit aspoň 190, aktivně sportovat a mít mužnou postavu,
vzdychají pěstěné dámy. Musí být sexy a v posteli ďábel! Dodávají ty smyslné z
nich. …. Potud vše ok. Žijeme jen jednou a jen blbec opakuje stejné chyby,
praví lidová moudrost. Jenže definicí opaku negativní zkušenosti seznam pouze
začíná. Čím vyšší vzdělání a postavení, tím vyšší nároky. Hlavně u nás žen. Zdá
se to být s podivem, ale je to tak: pánové jsou ve svých požadavcích na
partnerku mnohem skromnější! I ti úspěšní a vyloženě atraktivní kapitulují před
krásným úsměvem a ženským chováním, zejména je-li podpořeno patřičnými
křivkami! Jdou do toho a pak se uvidí….na rozdíl od nás, vybíravých žen, čekatelek
na pana Dokonalého. My se jen tak s někým nespustíme, dokud si nejsme
stoprocentně jisty, že je to ON! Až na zakomplexované chuděry, které si
přeskakováním z postele do postele dokazují, že je o ně zájem. Ale ty teď nemám
na mysli.

 
  96

  Normal
  0
 
 
  21
 
 
  false
  false
  false
 
  EN-US
  JA
  X-NONE
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 

 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 

/* Style Definitions */
table.MsoNormalTable
{mso-style-name:“Normale Tabelle“;
mso-tstyle-rowband-size:0;
mso-tstyle-colband-size:0;
mso-style-noshow:yes;
mso-style-priority:99;
mso-style-parent:““;
mso-padding-alt:0cm 5.4pt 0cm 5.4pt;
mso-para-margin:0cm;
mso-para-margin-bottom:.0001pt;
mso-pagination:widow-orphan;
font-size:10.0pt;
font-family:Calibri;}

Co s tím? Jasně, nehrnout se do ničeho po hlavě a dělat
kapku drahoty, to k tomu patří! Ale stejně tak k tomu patří nezbytná
dávka sebekritičnosti! Proč chtít dokonalou postavu, když moje pozadí zdobí
nejeden špíček? Proč trvat na dominantním samci, když se nerada přizpůsobuju a
vím, že se mnou vydržet vůbec není lehké? A vůbec – mělo by se začít otázkou: k čemu
nového partnera nejvíc potřebuju? K víkendovým schůzkám? Plození dětí?
K hýčkání a rozmazlování? K divokému nočnímu životu?
K dobrodružným výpravám do exotických zemí? K okopávání záhonů na zahradě?
Na reprezentaci? Abych na mě doma někdo čekal? Na intelektuální inspiraci a
souzvuk? Na oporu a všestrannou podporu? Na zahnání nudy? …..

Je totiž třeba si uvědomit, že nikdo není univerzálně
použitelný. I to, že první stadium zamilovaného tokání + stylizace po pár
měsících  skončí a on se vrátí ke svému
naturelu! Je-li mu víc než 40, pak skoro na sto procent. S předělávkami
raději nepočítat, je to zbytečná ztráta energie! Ne nadarmo se říká něco o
starém psu, jehož novým kouskům naučit nelze. Ostatně – totéž platí i o nás a
chceme-li být fér, měly bychom měřit stejným metrem sobě i partnerovi.

Co s tím? Jak zvýšit pravděpodobnost, že se nejen
seznámíme, ale nepřipoutáme si k noze časovanou bombu? Tedy pokud oba
nebudeme svorně usilovat o vztah italského typu, protože je to naše společné
hobby? Doporučuji zvolit maximálně 2 – 3 hlavní priority a pokud ani nos
neprotestuje, zkoušet to a nečekat, až seznam jeho dokonalostí bude co
nejdelší! On ten čas strašně rychle letí.

ByLibuse

Flirtový figurant

 

Nedávno jsem  čirou náhodou potkala  známého, lépe řečeno
kamaráda…. Neviděli jsme se několik let, a tak na obou stranách
zavládlo neskrývané veselí.  Zašli jsme do kavárny a něco
přes hodinku klábosili o jeho i mé práci. Zajímalo ho, co píšu,
a možná ještě víc moje poradensko- koučinková činnost. Nemohl
totiž vůbec pochopit, že existují lidé, kteří se neumějí
nebo nemohou seznámit. Aspoň to tvrdil a tvářil se při tom víc
než věrohodně. Nad omamně vonícím svařákem jsem nu tedy
polopaticky vysvětlovala, jak to funguje, kdo a proč se na mě
obrací, jak dlouho takový trénink trvá atd. Když jsem ve svém
sugestivním líčení došla k venkovnímu tréninku oslovování
a zvyšování sebevědomí vzbuzováním pozornosti,  užasle zíral,
neschopen slova. Pak se prudce zamyslel a řekl: „No, ještě že
já jsem ze starý  školy, kdy jsme tyhle věci uměli tak nějak
automaticky! Ale zajímavý to je, pravda… hm….a dokonce mě
napadá…nepotřebovala bys někdy mužský part? Myslím jako
figuranta!  Ženatej sice jsem, ale právě proto, že nikoho
nehledám, bych se možná na tuhle roli hodil …co myslíš?“  Co
bych myslela? Souhlasila jsem, protože mužského figuranta občas
skutečně potřebuju a není zrovna jednoduché ho najít….  Takže
jsme dopili vínko, vyměnili kontakty a vyrazili každý jiným
směrem. Měla jsem výbornou náladu a v duchu už začala
plánovat, pro kterou klientku by M. jako testovací flirtér
připadal v úvahu….  O tom , jak hluboce se mýlím a že je
všechno úplně jinak, jsem se však měla  přesvědčit velmi
brzy!  Konkrétně v HM módě, kde jsem se o několik dní
později probírala akční nabídkou a různými extravagantními
modely…..a znáte to, člověk skoro vždycky cítí, když se na
něj odněkud někdo dívá! I já to cítila, úplně hmatatelně.
Začala jsem očima slídit mezi stojany s vystavenými  šaty….a
vida, původce jsem záhy odhalila! Co čert nechtěl, byl to zase
on, ten můj starý známý, M.!  Samou radostí jsem poskočila a
málem se zabila o regál….aby si všiml i on mě, zamávala jsem
po vybalancování pádu jakýmsi  zeleným tričkem, prvním, které
mi přišlo pod ruku ….. Jenže NIC! Nejdřív mě napadlo, že mě
asi nevidí, a ve snaze o co nejrychlejší zviditelnění jsem tedy
učinila několik kroků k němu….teprve pak mi to jaksi
„docvaklo“: samozřejmě že mě viděl, dokonce víc než dobře,
jen slepý by si nevšiml mé  176 cm měřící „maličkosti“,
navíc v takřka prázdném krámě! Příčina byla jiná:
manželka!  M. ji poté, co mě zaregistroval, zběsilým tempem
zahnal do zkušební kabiny – a sám zalezl do druhé!

Proč??? Ptala jsem se v duchu, pranic nechápajíc. Jak je
možné, že člověk, holedbající se příkladně zdravým
sebevědomím, není schopen představit manželce svou letitou
známou a kamarádku?? Mohl přece říct: „Hele, tak tohle je
Líba, píše knihy… a to bys neuhádla, čím se  taky živí…!“
Mohl z toho udělat event, zdroj zábavy, cokoli! Já bych to na
jeho místě určitě udělala….. Ale já jsem já a on je
on…bohužel  někdo jiný, než ten, co se mnou nedávno seděl
v té kavárničce… Tyrkysové triko jsem tedy hodila zpátky
na hromadu a poněkud rezignovaně opouštěla  nákupní centrum…
každopádně zas o jednu  zkušenost bohatší… a napadl mě
slogan:  s názorem na muže počkej až po konfrontaci s jeho
manželkou!

ByLibuse

Když žena balí muže aneb být či nebýt emancipovanou lovkyní?

 

Nedávno mě jeden life-stylový magazín požádal,
abych jako expretka na flirt napsala text o emancipovaném balení,
kdy žena nečeká, až bude oslovena, nýbrž oslovuje sama.

Odmítla jsem to s odůvodněním, že se mi to
líbí jako hra, ale nikoli jako psychologicko – politický
princip. A taky proto, že žádnou takovou reprezentantku ženského
pohlaví neznám. Článek se tedy nekonal  a já pak dlouho
přemýšlela o tom, co mužům přenechávat a co ne.

O smyslu a nesmyslu vžitých rolí. O tom, zda a
proč se ve jménu emancipace vzdávat toho nejkrásnějšího a
nejluxusnějšího na seznamování, totiž mužského dvoření,
plného  komplimentů, nočních sms a drobných pozorností. A
dospěla jsem k závěru, že by mi, byť hodně emancipované
bytosti, popírání tohoto klasického způsobu bylo cizí a že ho
tedy razit nebudu. I za cenu, že tím pro některé revolučně
smýšlející kolegyně  skončím v šupleti  Barbín. Potud
jasno, ale stejně…. to téma mi nešlo z hlavy.

V metru, u pití kávy i při sledování
nudných zpráv jsem se k němu musela znovu a znovu vracet.
Existují u nás takové ženy? Kolik jich je? Jak tuhle novou roli
navazování kontaktů vnímají? Jak se srovnává s jejich
ženstvím? Je nebo není tím ohroženo?

A pak jsem poznala hotový skvost: 49-letou Šárku,
atraktivní a velmi, velmi sexy  matku dvou dospělých ratolestí.
Zastává  vysokou funkci na jednom důležitém úřadě a je dobře
vdaná. Dobře, co se týče zajištění a všech těch přímo
notoricky známých atributů, jimiž žena podmiňuje výběr
partnera a rozhodnutí zplodit s ním dítě.

A tahle moje nová známá dělá ve svém volnu
právě to, co bych u jejího vysloveně ženského , měkkého typu
pokládala za nemožné: jezdí do tančíren v centru města a
sama loví chlapy. Usadí se na místě, odkud má přehled, vyhlédne
si kořist, vrhá na ni dlouhé, vyzývavé pohledy a když se
dotyčný k ničemu nemá, vstane z židle, zavlní svým kyprým
tělem typu přesýpacích hodin, namíří si to k němu a vyzve ho
k tanci. Jak jednoduché!

Muž prý nijak neprotestuje, ba naopak, její
aktivitu kvituje s povděkem a během tance se jí většinou
svěří, že ho zbavila rozpaků, neboť se styděl jít pro ni sám.

Bravo! Chtělo by se jásat a tento trik radit všem,
které si na něj netroufají….ale ouha!

Nic proti tréninku, vedoucímu k mistrnému
zvládnutí úkolu. Určitě je chvályhodné a doporučeníhodné
oslovovat lidi, vlastně kohokoliv a kdykoliv! Cvičit se
v sebejistém vystupování, podporovat vlastní charisma a
opakovanými úspěchy se znovu a znovu ubezpečovat o svém magickém
působení na ostatní. Takovému počínání je určitě záhodno
tleskat, až pálí dlaně. Ale kde je tedy zádrhel, ptáte se….?
Ani mně to nebylo jasné, když jsem s Šárkou na to téma
mluvila a byla zahlcována jejími loveckými úspěchy. Líčila je
důvěryhodně a spontánně, včetně občasných sexuálních
koncovek i rizik znásilnění.

Protože jsem zvyklá spíš na to, že se ženy,
pokud jde o sex-appeal, rády podceňují /na rozdíl od mužů/ a i
špičkové manažerky, udílející rozkazy mnoha podřízeným,
v přítomnosti atraktivního muže znejistí, vyvolával ve mně
Šárčin příběh bezbřehé nadšení.

Na chvíli jsem si připadala jako zlatokop, který
narazil na žílu v krajině, kde se takové bohatství rovná
zázraku…. Ale teď to přijde. Moje otázka, napadnuvší mne
stejně spontánně jako Šárku její avantýry, ťala přímo do
živého: „Proč to vlastně děláš…?“ A ta pohledná,
smyslná femme fatale, přebornice na svádění, sklopila dlouhé
řasy, zrudla a vyřkla šokující větu: „Abych se pomstila…“

„Pomstila…?“ Nechápu.  „Podváděli
mě, zrazovali mě… všichni, i můj manžel. Myslela jsem, že mě
milují a jsou mi věrní… ale oni lhali, zahýbali a když to
vezmu kolem a kolem, byla jsem pro ně vzduch…pro všechny…! Tak
jim teď dělám to samý. Vzbudím v nich iluze a pak je odkopnu.
Tím jsme si kvit!“ Dodává horlivě a na hezké tvářičce
vykouzlí provinilý úsměv.

Je to venku a já se znovu přesvědčuji o tom, že
ani vysoké ženské sebevědomí nemusí nutně znamenat zdravé
sebevědomí obecně. I o tom, že ani laškovná  komunikace
s muži čili flirt ještě zdaleka nezaručuje kladný postoj
k nim!

Hledím na zdrcenou Šárku a je mi jí líto. Ale
jen trochu. Protože kdyby na sobě už kdysi dávno zapracovala,
mohla být dneska daleko dál.  Víc než imaginárních trofejí a
jejich rozmetání na kusy by si třeba, krom jiného, cenila sama
sebe.

Je mi z toho jaksi divně. Vycházíme z kavárny a
galantní číšník nám otevírá dveře. Zatímco já ho míjím
s neutrálním „Nashle-“, nechá se Šárka slyšet
…“Ááách, jak jste milý! A zatančit byste si někdy
nešel…?“ Evidentně ano, protože následuje výměna kontaktů.
Zase civím jak vydra. Inu, vše je jinak, než se zdá. Šedá každá
teorite, zelený strom života!

Šárka ani trochu netrpí. Naopak. Je v tomhle
stavu šťastná….

ByLibuse

Nenechte si ujít filmový skvost režiséra Giuseppe Tornatorre, manipulaci v přímém přenosu, zasazenou do kulis působivého uměleckého designu!

 

Chcete vidět, jak dopadnete, ztratíte-li kontrolu nad svými emocemi, jděte na film Nejvyšší nabídka. Je to luxusní, umělecky vysoce hodnotný snímek, krok za krokem mapující rafinovanou manipulaci, utahování imaginární smyčky s cílem vysát a zničit nic netušící oběť….. Hlavním hrdinou příběhu jeVirgil Oldman, osamělý šedesátník, zkušený obchodník se starožitnostmi, ale nezkušený milenec a svůdník. Když na jeho masivním dřevěném stole zazvoní telefon, netuší, že sjednáním schůzky s neznámou ženou vstupuje do prvního dějství svého prvního a zároveň posledního vztahového dramatu. Dosud se mu nikdy nestalo, že by se někým nechal komandovat, honit z místa na místo, ještě k tomu opakovaně. Ještě nikdy za celý svůj dlouhý život neměl tu čest s nevypočitatelnou, tajemnou, mysteriózní ženou…a najednou tady je. Lépe řečeno její hlas, udílející pokyny zpoza zavřených dveří podivného, uměleckými skvosty přetékajícího domu. Virgil vkládá veškerou invenci do příprav aukce a vytvoření katalogu. Osobně dohlíží na to, co dříve přenechával podřízenému personálu….to vše ve jménu rozechvělosti, den ode dne vyšších očekávání…a touhy, na vlastní oči spatřit ženu, několik desítek let uvězněnou v domě. Spontánně vymyšlená lest mu vyjde a Virgil žasne. Tajemná neznámá je daleko hezčí než bytost stvořená jeho divokou představivostí. A také rozmarnější a nevypočitatelnější. Bohatý, namyšlený, lehce arogantní znalec umění je náhlou intenzitou citu sražen na kolena. Začíná se nádherné, výrazně mladší ženě dvořit, kupovat si její přízeň luxusními dárky. Ztratí soudnost a zavede ji do „nejsvětější komnaty“ svého domu, kde uchovává drahocenné obrazy, originály ženských portrétů…Křehká, jakoby éterická Claire mu se slzami v očích padne do náruče, pronese patetická slova o tom, jak ho miluje…a Virgil uvěří. Podlehne pozdnímu jaru, jež udeřilo s plnou silou a ochromilo jeho dosud bezchybně fungující kontrolní mechanismy. Virgil se odhaluje jak pes, válející se po zemi břichem vzhůru….nabízí své lásce všechno, co má: své srdce, svůj majetek, své peníze…pokládá jí k nohám skvosty, jež pečlivě shromažďoval po celý život. Claire je dojata a v rozpacích. Přesto ho nešetří a brzy mu uštědří první ránu. Na večeři v noblesním restaurantu mu svými malebně vykrojenými rtíky sdělí, že z prodeje nic nebude. Rozhodla se, že si majetek po rodičích nechá…Virgil je zaskočen, ale chápe. Nutí se chápat, rozumět každému hnutí mysli své vrtošivé, atraktivní přítelkyně, kterou mu všichni závidí. I kamarád, mladý hezounek, jímž si Virgil nechává radit….Zatímco znalec kumštu obřadně trhá dlouho připravovaný katalog, seznam drahocenností Clairina domu, kdosi jiný trhá zcela jiný, mnohem cennější katalog, jehož předmětem je Virgil sám.

Jak se to mohlo stát? Jak je možné, že tento muž, jindy specialista na jednání s obtížnými lidmi, tak žalostně selhal? Zničila ho láska.

To, co rádi nazýváme láskou, jsou však jen naše projekce na emocionální úrovni. Nebezpečí spočívá v tom, že se těmito emocemi necháváme zaplavit, ovládnout. A neuvědomujeme si, že jsme pány svých emocí – pokud chceme…. Virgil ovšem nechtěl. Zamiloval se do své vlastní projekce a od začátku ignoroval varovné signály.

Tak jako mnoho jiných, jemu podobných obětí. Film Nejvyšší nabídka určitě stojí za zhlédnutí. A za malé zamyšlení nad tím, jestli opravdu žijete svůj život nebo život pod manipultivní taktovkou někoho jiného. Někoho, jehož úmysly třeba nejsou zdaleka tak čisté, jak by se na první, láskou zmanipulovaný pohled mohlo zdát…A že to je poměrně častý úkaz, zjišťuji ve své praxi. Na rozdíl od filmu se s tímto jevem setkávám hlavně u žen. Částečně proto, že se asi častěji stávají oběťmi manipulace a zneužití, ale z toho důvodu, že jim dělá menší potíže se s tím někomu svěřit.