Author Archive Libuse

ByLibuse

Hledám, hledáš, hledáme…ale koho?

 

Najít vhodného partnera, zejména ve středním a vyšším věku, se
rovná malému zázraku. Proč? Protože s přibývajícími zkušenostmi nároky
nesnižujeme, ale naopak zvyšujeme. Většina hledajících chce v novém vztahu
vykompenzovat všechny deficity a křivdy minulých vztahů a očekává i nějaký ten
malý bonus navíc. Kdo měl alkoholika, chce rozvážného takřka-  abstinenta, kdo naletěl sukničkáři, přeje si
hlavně věrného. Kdo žil s úřednickým šetřílkem, uvítal by velkorysého
bonvivána. Musí být inteligentní, vtipný a pohledný, klidně o nějaký ten rok
mladší, volají úspěšné manažerky. Jen aby slušně vydělával a nechtěl na mně
parazitovat, říkají seznamkami zklamané samoživitelky (a není divu, když
pomyslíme, jaké  spekulanty a podvodníky
internet skrývá). Hlavně aby byl hodný, pracovitý a měl rád moje děti, přejí si
všechny matky. Měl by měřit aspoň 190, aktivně sportovat a mít mužnou postavu,
vzdychají pěstěné dámy. Musí být sexy a v posteli ďábel! Dodávají ty smyslné z
nich. …. Potud vše ok. Žijeme jen jednou a jen blbec opakuje stejné chyby,
praví lidová moudrost. Jenže definicí opaku negativní zkušenosti seznam pouze
začíná. Čím vyšší vzdělání a postavení, tím vyšší nároky. Hlavně u nás žen. Zdá
se to být s podivem, ale je to tak: pánové jsou ve svých požadavcích na
partnerku mnohem skromnější! I ti úspěšní a vyloženě atraktivní kapitulují před
krásným úsměvem a ženským chováním, zejména je-li podpořeno patřičnými
křivkami! Jdou do toho a pak se uvidí….na rozdíl od nás, vybíravých žen, čekatelek
na pana Dokonalého. My se jen tak s někým nespustíme, dokud si nejsme
stoprocentně jisty, že je to ON! Až na zakomplexované chuděry, které si
přeskakováním z postele do postele dokazují, že je o ně zájem. Ale ty teď nemám
na mysli.

 
  96

  Normal
  0
 
 
  21
 
 
  false
  false
  false
 
  EN-US
  JA
  X-NONE
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 

 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 

/* Style Definitions */
table.MsoNormalTable
{mso-style-name:“Normale Tabelle“;
mso-tstyle-rowband-size:0;
mso-tstyle-colband-size:0;
mso-style-noshow:yes;
mso-style-priority:99;
mso-style-parent:““;
mso-padding-alt:0cm 5.4pt 0cm 5.4pt;
mso-para-margin:0cm;
mso-para-margin-bottom:.0001pt;
mso-pagination:widow-orphan;
font-size:10.0pt;
font-family:Calibri;}

Co s tím? Jasně, nehrnout se do ničeho po hlavě a dělat
kapku drahoty, to k tomu patří! Ale stejně tak k tomu patří nezbytná
dávka sebekritičnosti! Proč chtít dokonalou postavu, když moje pozadí zdobí
nejeden špíček? Proč trvat na dominantním samci, když se nerada přizpůsobuju a
vím, že se mnou vydržet vůbec není lehké? A vůbec – mělo by se začít otázkou: k čemu
nového partnera nejvíc potřebuju? K víkendovým schůzkám? Plození dětí?
K hýčkání a rozmazlování? K divokému nočnímu životu?
K dobrodružným výpravám do exotických zemí? K okopávání záhonů na zahradě?
Na reprezentaci? Abych na mě doma někdo čekal? Na intelektuální inspiraci a
souzvuk? Na oporu a všestrannou podporu? Na zahnání nudy? …..

Je totiž třeba si uvědomit, že nikdo není univerzálně
použitelný. I to, že první stadium zamilovaného tokání + stylizace po pár
měsících  skončí a on se vrátí ke svému
naturelu! Je-li mu víc než 40, pak skoro na sto procent. S předělávkami
raději nepočítat, je to zbytečná ztráta energie! Ne nadarmo se říká něco o
starém psu, jehož novým kouskům naučit nelze. Ostatně – totéž platí i o nás a
chceme-li být fér, měly bychom měřit stejným metrem sobě i partnerovi.

Co s tím? Jak zvýšit pravděpodobnost, že se nejen
seznámíme, ale nepřipoutáme si k noze časovanou bombu? Tedy pokud oba
nebudeme svorně usilovat o vztah italského typu, protože je to naše společné
hobby? Doporučuji zvolit maximálně 2 – 3 hlavní priority a pokud ani nos
neprotestuje, zkoušet to a nečekat, až seznam jeho dokonalostí bude co
nejdelší! On ten čas strašně rychle letí.

ByLibuse

Flirtový figurant

 

Nedávno jsem  čirou náhodou potkala  známého, lépe řečeno
kamaráda…. Neviděli jsme se několik let, a tak na obou stranách
zavládlo neskrývané veselí.  Zašli jsme do kavárny a něco
přes hodinku klábosili o jeho i mé práci. Zajímalo ho, co píšu,
a možná ještě víc moje poradensko- koučinková činnost. Nemohl
totiž vůbec pochopit, že existují lidé, kteří se neumějí
nebo nemohou seznámit. Aspoň to tvrdil a tvářil se při tom víc
než věrohodně. Nad omamně vonícím svařákem jsem nu tedy
polopaticky vysvětlovala, jak to funguje, kdo a proč se na mě
obrací, jak dlouho takový trénink trvá atd. Když jsem ve svém
sugestivním líčení došla k venkovnímu tréninku oslovování
a zvyšování sebevědomí vzbuzováním pozornosti,  užasle zíral,
neschopen slova. Pak se prudce zamyslel a řekl: „No, ještě že
já jsem ze starý  školy, kdy jsme tyhle věci uměli tak nějak
automaticky! Ale zajímavý to je, pravda… hm….a dokonce mě
napadá…nepotřebovala bys někdy mužský part? Myslím jako
figuranta!  Ženatej sice jsem, ale právě proto, že nikoho
nehledám, bych se možná na tuhle roli hodil …co myslíš?“  Co
bych myslela? Souhlasila jsem, protože mužského figuranta občas
skutečně potřebuju a není zrovna jednoduché ho najít….  Takže
jsme dopili vínko, vyměnili kontakty a vyrazili každý jiným
směrem. Měla jsem výbornou náladu a v duchu už začala
plánovat, pro kterou klientku by M. jako testovací flirtér
připadal v úvahu….  O tom , jak hluboce se mýlím a že je
všechno úplně jinak, jsem se však měla  přesvědčit velmi
brzy!  Konkrétně v HM módě, kde jsem se o několik dní
později probírala akční nabídkou a různými extravagantními
modely…..a znáte to, člověk skoro vždycky cítí, když se na
něj odněkud někdo dívá! I já to cítila, úplně hmatatelně.
Začala jsem očima slídit mezi stojany s vystavenými  šaty….a
vida, původce jsem záhy odhalila! Co čert nechtěl, byl to zase
on, ten můj starý známý, M.!  Samou radostí jsem poskočila a
málem se zabila o regál….aby si všiml i on mě, zamávala jsem
po vybalancování pádu jakýmsi  zeleným tričkem, prvním, které
mi přišlo pod ruku ….. Jenže NIC! Nejdřív mě napadlo, že mě
asi nevidí, a ve snaze o co nejrychlejší zviditelnění jsem tedy
učinila několik kroků k němu….teprve pak mi to jaksi
„docvaklo“: samozřejmě že mě viděl, dokonce víc než dobře,
jen slepý by si nevšiml mé  176 cm měřící „maličkosti“,
navíc v takřka prázdném krámě! Příčina byla jiná:
manželka!  M. ji poté, co mě zaregistroval, zběsilým tempem
zahnal do zkušební kabiny – a sám zalezl do druhé!

Proč??? Ptala jsem se v duchu, pranic nechápajíc. Jak je
možné, že člověk, holedbající se příkladně zdravým
sebevědomím, není schopen představit manželce svou letitou
známou a kamarádku?? Mohl přece říct: „Hele, tak tohle je
Líba, píše knihy… a to bys neuhádla, čím se  taky živí…!“
Mohl z toho udělat event, zdroj zábavy, cokoli! Já bych to na
jeho místě určitě udělala….. Ale já jsem já a on je
on…bohužel  někdo jiný, než ten, co se mnou nedávno seděl
v té kavárničce… Tyrkysové triko jsem tedy hodila zpátky
na hromadu a poněkud rezignovaně opouštěla  nákupní centrum…
každopádně zas o jednu  zkušenost bohatší… a napadl mě
slogan:  s názorem na muže počkej až po konfrontaci s jeho
manželkou!

ByLibuse

Když žena balí muže aneb být či nebýt emancipovanou lovkyní?

 

Nedávno mě jeden life-stylový magazín požádal,
abych jako expretka na flirt napsala text o emancipovaném balení,
kdy žena nečeká, až bude oslovena, nýbrž oslovuje sama.

Odmítla jsem to s odůvodněním, že se mi to
líbí jako hra, ale nikoli jako psychologicko – politický
princip. A taky proto, že žádnou takovou reprezentantku ženského
pohlaví neznám. Článek se tedy nekonal  a já pak dlouho
přemýšlela o tom, co mužům přenechávat a co ne.

O smyslu a nesmyslu vžitých rolí. O tom, zda a
proč se ve jménu emancipace vzdávat toho nejkrásnějšího a
nejluxusnějšího na seznamování, totiž mužského dvoření,
plného  komplimentů, nočních sms a drobných pozorností. A
dospěla jsem k závěru, že by mi, byť hodně emancipované
bytosti, popírání tohoto klasického způsobu bylo cizí a že ho
tedy razit nebudu. I za cenu, že tím pro některé revolučně
smýšlející kolegyně  skončím v šupleti  Barbín. Potud
jasno, ale stejně…. to téma mi nešlo z hlavy.

V metru, u pití kávy i při sledování
nudných zpráv jsem se k němu musela znovu a znovu vracet.
Existují u nás takové ženy? Kolik jich je? Jak tuhle novou roli
navazování kontaktů vnímají? Jak se srovnává s jejich
ženstvím? Je nebo není tím ohroženo?

A pak jsem poznala hotový skvost: 49-letou Šárku,
atraktivní a velmi, velmi sexy  matku dvou dospělých ratolestí.
Zastává  vysokou funkci na jednom důležitém úřadě a je dobře
vdaná. Dobře, co se týče zajištění a všech těch přímo
notoricky známých atributů, jimiž žena podmiňuje výběr
partnera a rozhodnutí zplodit s ním dítě.

A tahle moje nová známá dělá ve svém volnu
právě to, co bych u jejího vysloveně ženského , měkkého typu
pokládala za nemožné: jezdí do tančíren v centru města a
sama loví chlapy. Usadí se na místě, odkud má přehled, vyhlédne
si kořist, vrhá na ni dlouhé, vyzývavé pohledy a když se
dotyčný k ničemu nemá, vstane z židle, zavlní svým kyprým
tělem typu přesýpacích hodin, namíří si to k němu a vyzve ho
k tanci. Jak jednoduché!

Muž prý nijak neprotestuje, ba naopak, její
aktivitu kvituje s povděkem a během tance se jí většinou
svěří, že ho zbavila rozpaků, neboť se styděl jít pro ni sám.

Bravo! Chtělo by se jásat a tento trik radit všem,
které si na něj netroufají….ale ouha!

Nic proti tréninku, vedoucímu k mistrnému
zvládnutí úkolu. Určitě je chvályhodné a doporučeníhodné
oslovovat lidi, vlastně kohokoliv a kdykoliv! Cvičit se
v sebejistém vystupování, podporovat vlastní charisma a
opakovanými úspěchy se znovu a znovu ubezpečovat o svém magickém
působení na ostatní. Takovému počínání je určitě záhodno
tleskat, až pálí dlaně. Ale kde je tedy zádrhel, ptáte se….?
Ani mně to nebylo jasné, když jsem s Šárkou na to téma
mluvila a byla zahlcována jejími loveckými úspěchy. Líčila je
důvěryhodně a spontánně, včetně občasných sexuálních
koncovek i rizik znásilnění.

Protože jsem zvyklá spíš na to, že se ženy,
pokud jde o sex-appeal, rády podceňují /na rozdíl od mužů/ a i
špičkové manažerky, udílející rozkazy mnoha podřízeným,
v přítomnosti atraktivního muže znejistí, vyvolával ve mně
Šárčin příběh bezbřehé nadšení.

Na chvíli jsem si připadala jako zlatokop, který
narazil na žílu v krajině, kde se takové bohatství rovná
zázraku…. Ale teď to přijde. Moje otázka, napadnuvší mne
stejně spontánně jako Šárku její avantýry, ťala přímo do
živého: „Proč to vlastně děláš…?“ A ta pohledná,
smyslná femme fatale, přebornice na svádění, sklopila dlouhé
řasy, zrudla a vyřkla šokující větu: „Abych se pomstila…“

„Pomstila…?“ Nechápu.  „Podváděli
mě, zrazovali mě… všichni, i můj manžel. Myslela jsem, že mě
milují a jsou mi věrní… ale oni lhali, zahýbali a když to
vezmu kolem a kolem, byla jsem pro ně vzduch…pro všechny…! Tak
jim teď dělám to samý. Vzbudím v nich iluze a pak je odkopnu.
Tím jsme si kvit!“ Dodává horlivě a na hezké tvářičce
vykouzlí provinilý úsměv.

Je to venku a já se znovu přesvědčuji o tom, že
ani vysoké ženské sebevědomí nemusí nutně znamenat zdravé
sebevědomí obecně. I o tom, že ani laškovná  komunikace
s muži čili flirt ještě zdaleka nezaručuje kladný postoj
k nim!

Hledím na zdrcenou Šárku a je mi jí líto. Ale
jen trochu. Protože kdyby na sobě už kdysi dávno zapracovala,
mohla být dneska daleko dál.  Víc než imaginárních trofejí a
jejich rozmetání na kusy by si třeba, krom jiného, cenila sama
sebe.

Je mi z toho jaksi divně. Vycházíme z kavárny a
galantní číšník nám otevírá dveře. Zatímco já ho míjím
s neutrálním „Nashle-“, nechá se Šárka slyšet
…“Ááách, jak jste milý! A zatančit byste si někdy
nešel…?“ Evidentně ano, protože následuje výměna kontaktů.
Zase civím jak vydra. Inu, vše je jinak, než se zdá. Šedá každá
teorite, zelený strom života!

Šárka ani trochu netrpí. Naopak. Je v tomhle
stavu šťastná….

ByLibuse

Nenechte si ujít filmový skvost režiséra Giuseppe Tornatorre, manipulaci v přímém přenosu, zasazenou do kulis působivého uměleckého designu!

 

Chcete vidět, jak dopadnete, ztratíte-li kontrolu nad svými emocemi, jděte na film Nejvyšší nabídka. Je to luxusní, umělecky vysoce hodnotný snímek, krok za krokem mapující rafinovanou manipulaci, utahování imaginární smyčky s cílem vysát a zničit nic netušící oběť….. Hlavním hrdinou příběhu jeVirgil Oldman, osamělý šedesátník, zkušený obchodník se starožitnostmi, ale nezkušený milenec a svůdník. Když na jeho masivním dřevěném stole zazvoní telefon, netuší, že sjednáním schůzky s neznámou ženou vstupuje do prvního dějství svého prvního a zároveň posledního vztahového dramatu. Dosud se mu nikdy nestalo, že by se někým nechal komandovat, honit z místa na místo, ještě k tomu opakovaně. Ještě nikdy za celý svůj dlouhý život neměl tu čest s nevypočitatelnou, tajemnou, mysteriózní ženou…a najednou tady je. Lépe řečeno její hlas, udílející pokyny zpoza zavřených dveří podivného, uměleckými skvosty přetékajícího domu. Virgil vkládá veškerou invenci do příprav aukce a vytvoření katalogu. Osobně dohlíží na to, co dříve přenechával podřízenému personálu….to vše ve jménu rozechvělosti, den ode dne vyšších očekávání…a touhy, na vlastní oči spatřit ženu, několik desítek let uvězněnou v domě. Spontánně vymyšlená lest mu vyjde a Virgil žasne. Tajemná neznámá je daleko hezčí než bytost stvořená jeho divokou představivostí. A také rozmarnější a nevypočitatelnější. Bohatý, namyšlený, lehce arogantní znalec umění je náhlou intenzitou citu sražen na kolena. Začíná se nádherné, výrazně mladší ženě dvořit, kupovat si její přízeň luxusními dárky. Ztratí soudnost a zavede ji do „nejsvětější komnaty“ svého domu, kde uchovává drahocenné obrazy, originály ženských portrétů…Křehká, jakoby éterická Claire mu se slzami v očích padne do náruče, pronese patetická slova o tom, jak ho miluje…a Virgil uvěří. Podlehne pozdnímu jaru, jež udeřilo s plnou silou a ochromilo jeho dosud bezchybně fungující kontrolní mechanismy. Virgil se odhaluje jak pes, válející se po zemi břichem vzhůru….nabízí své lásce všechno, co má: své srdce, svůj majetek, své peníze…pokládá jí k nohám skvosty, jež pečlivě shromažďoval po celý život. Claire je dojata a v rozpacích. Přesto ho nešetří a brzy mu uštědří první ránu. Na večeři v noblesním restaurantu mu svými malebně vykrojenými rtíky sdělí, že z prodeje nic nebude. Rozhodla se, že si majetek po rodičích nechá…Virgil je zaskočen, ale chápe. Nutí se chápat, rozumět každému hnutí mysli své vrtošivé, atraktivní přítelkyně, kterou mu všichni závidí. I kamarád, mladý hezounek, jímž si Virgil nechává radit….Zatímco znalec kumštu obřadně trhá dlouho připravovaný katalog, seznam drahocenností Clairina domu, kdosi jiný trhá zcela jiný, mnohem cennější katalog, jehož předmětem je Virgil sám.

Jak se to mohlo stát? Jak je možné, že tento muž, jindy specialista na jednání s obtížnými lidmi, tak žalostně selhal? Zničila ho láska.

To, co rádi nazýváme láskou, jsou však jen naše projekce na emocionální úrovni. Nebezpečí spočívá v tom, že se těmito emocemi necháváme zaplavit, ovládnout. A neuvědomujeme si, že jsme pány svých emocí – pokud chceme…. Virgil ovšem nechtěl. Zamiloval se do své vlastní projekce a od začátku ignoroval varovné signály.

Tak jako mnoho jiných, jemu podobných obětí. Film Nejvyšší nabídka určitě stojí za zhlédnutí. A za malé zamyšlení nad tím, jestli opravdu žijete svůj život nebo život pod manipultivní taktovkou někoho jiného. Někoho, jehož úmysly třeba nejsou zdaleka tak čisté, jak by se na první, láskou zmanipulovaný pohled mohlo zdát…A že to je poměrně častý úkaz, zjišťuji ve své praxi. Na rozdíl od filmu se s tímto jevem setkávám hlavně u žen. Částečně proto, že se asi častěji stávají oběťmi manipulace a zneužití, ale z toho důvodu, že jim dělá menší potíže se s tím někomu svěřit.