Zrádnost i nezbytnost „nejvyšších nabídek“. Poznat, ochutnat, nezemřít…?

ByLibuse

Zrádnost i nezbytnost „nejvyšších nabídek“. Poznat, ochutnat, nezemřít…?

Nedávno na ČT 2 opakovali film Nejvyšší nabídka s Geoffrey
Rushem v hlavní roli. Neodolala jsem a znovu ho zhlédla, ačkoli mám tenhle
snímek i na DVD a viděla jsem ho už několikrát. Má pro mě to kouzlo, že na něm
vždycky najdu něco, čeho jsem si předtím nevšimla. I teď jsem si vychutnala pár
„nových“ detailů, ale vzhledem ke schůzce, již jsem absolvovala krátce předtím,
mnou přímo zacloumala základní myšlenka: bezhlavá zamilovanost aukcionáře
Virgila. A protože jsem se ve svých příspěvcích dosud věnovala hlavně
ženám, inspirovalo mě to k tomu, věnovat jeden výhradně mužům. Také oni se totiž stávají oběťmi emočního vzplanutí, lépe řečeno požáru, a zřejmě nejde o jev až tak vzácný, jak by se mohlo zdát. I muži osudným, destruktivním, sebezničujícím způsobem propadají „lásce“, jakou jsme zvyklí spojovat s ženským pohlavím. Zde znovu připomínám Damage /Posedlost/, v níž se hlavní hrdina /Jeremy Irons/ nechá svést budoucí snachou. Aféra ho pohltí natolik, že ignoruje veškeré varovné signály, jako býk v aréně se řítí za červeným hadrem, jímž je
v tomto případě klín manipulativní a ve své podstatě morbidní černovlásky.
Vášnivý sex s touto tajemnou ženou představuje pro prošedivělého, znuděného politika, právě onu imaginární „nejvyšší nabídku“, jaké není schopen ani ochoten odolat a na niž nakonec dojede. Moc nepřekvapí, že zatímco z něj se stává vyvrhel a žebrák, jí se vede dobře, založí rodinu a
žije docela spokojeně…

Nelze vyloučit, že by i děj filmu Nejvyšší nabídka skončil
jinak, kdyby se Virgil zcela nezbláznil a objektu své pozdě odhalené touhy
nesložil k nohám jedním gestem vše, celé své bohatství, jež shromažďoval
dlouhá léta (ačkoli valnou měrou spíš nemorálně, ale o to tady nejde). Kdyby v té
záhadné ženě, o několik generací mladší Claire, neviděl jen „nejvyšší nabídku“, ale i hrozící past, mohl si počínat jinak a paradoxně si tím možná zajistit dlouhodobější
přízeň najaté femme fatale. Aspoň tedy za předpokladu, že by i ona „prohlédla“
a shledala, že s Virgilem jí pšenka pokvete podstatně lépe, než
s mladým podvodníkem, jenž po ní za všechnu tu námahu pohodí jen mrzkými
střípky tučného lupu. Tolik spekulace, teď zpět k ději. V jednom z rozhovorů
s aukčním parťákem Billym Virgil prohlásí, že k tomu, aby se někdo
stal umělcem, nestačí jen umět držet štětec, nýbrž je třeba mít v sobě určité
tajemství (čímž mu naznačuje, že on, Billy, ho nemá). Největším paradoxem
dalšího vývoje událostí ovšem je, že sám autor tohoto výroku se jím neřídí,
když dokořán otevře svou skrýš, své tajemství před milenkou, kterou skoro vůbec
nezná, přesto na ní už citově visí…

Kdyby tak muži věděli, jak nepopulárními a vlastně nezajímavými se v očích ženy stávají bezbřehou, snadno prohlédnutelnou a
nikde nekončící závislostí! Byli by pak schopni své chování a projevy emocí
aspoň trochu korigovat? Zřejmě jak kdo. Leptavá touha (po někom) občas dostane
hlavní slovo v každém lidském jedinci a řádí jak pominutá, dokud si
nevybere svou daň a dotyčnému neudělí pořádnou lekci. Někdo se z ní poučí
a příště si dá bacha, jiný ne a podle toho končí….v lepším případě jako věčný
single bez reálných šancí u žen, v horším případě někde pod mostem nebo na
práškách.

I někteří klienti, s nimiž vedou dlouhé rozhovory na téma /ne/úspěchu u druhého pohlaví, jsou na tom podobně. Ale proč to tak je? Čím se muži takovýmhle chováním ženám rychle zprotiví, když se všeobecně tvrdí, že potřebují především empatii a souznění? Rozporuplnost, ale jen zdánlivá. Ženy touží po muži s velkým M, což znamená, že z něj tryská energie a rozhodnost, zároveň i jistá „lehkost bytí“, projevující se třeba tím, že umí nad lecčím mávnout rukou, oddělit podstatné od malicherného, nastavit silné rameno…. a nesignalizuje hned na druhém rande, že by se mu bez nás zhroutil svět a on nejspíš spáchal sebevraždu. Interesantní, tedy i snadno seznámitelný muž, má kromě zájmu o dotyčnou ženu i spousty jiných zájmů a nevisí čtyřiadvacet hodin denně pohledem na mobilu, jestli už přišla kýžená zpráva.

Zde mi to nedá, abych nepřipomněla další film, vlastně seriál, přestože dle hodnocení na csfd.cz je to slušný propadák. Mám na mysli našeho Poldu, konkrétně postavu policajta Michala Břízy. Troufám si říci, že do tohoto hrdiny bylo velmi zdařile zahrnuto vše, co dělá muže v očích ženy žádoucím a atraktivním. Neodolá mu ani krásná sexy psycholožka, a to jí už na terapeutickém gauči leželo moře „pacientů“… Proč vlastně? Podívejme se na to, jak s ní Bříza mluví, jak skvěle ji umí navnadit – vyprovokovat. Jak dovedně si počíná, aby ji udržoval v permanentním zájmu… a napětí. Nikdy se nechová úplně dle jejího očekávání, balí ji směle, nebojácně, ale nikdy ne banálně, lacině či dokonce závisle. A teď pozor, důležitá poznámka: Bříza umí projevit slabost, ovšem tak, že to jak slabost vlastně vůbec nepůsobí. Trpí nejrůznějšími nešvary (a slabostmi), ale přesně takovými, jaké ženy za slabosti ani projevy nemužnosti nepovažují. Proto je tolerují, jsou ochotné zamhouřit nad nimi oko. Zkrátka a dobře, i naše česká tvorba má své chlapácké hrdiny a všem mužským singles, co se chystají na rande, bych vřele doporučovala podívat se na pár dílů Primáckého seriálu Polda. Názorně tady uvidí, co pro drtivou většinu žen znamená „nejvyšší nabídka“, aplikovaná na výběr partnera. Tak jako se muži lačně ohlížejí za mladými vílami na jehlových podpatcích, ženy jihnou v přítomnosti výše popsaného typu muže. Jakkoli se „nejvyšší nabídka“ může jevit jako relativní, iluzorní nebo dokonce nebezpečná, nemění to nic na tom, že představuje výzvu…a bez těch my žít neumíme, vlastně ani nechceme.

About the author

Libuse administrator

Leave a Reply