Oslovení na ulici? Ano, děje se to!

ByLibuse

Oslovení na ulici? Ano, děje se to!

O celkem banální zážitek se chci podělit se čtenářkami pouze z toho důvodu, abych na svém případu demonstrovala, že TO prostě existuje, že není to žádná chiméra ani výmysl. Stalo se mi to, co se ve světě děje dnes a denně, docela  běžně: minulý týden jsem vystoupila z tramvaje, majíc namířeno do opravny bot, kde jsem si chtěla vyzvednout kozačky a fičet zpátky, protože jsem měla fofr a doma malíře na štaflích. No a jak si to tak mašíruju, najednou, kde se vzal, tu se vzal, stál přede mnou muž. Krátce předtím jsem sice periferním viděním zahlédla, jak někdo běží z opačné strany ulice, ale nevěnovala jsem tomu pozornost. Dobrý den, nezlobte se, že vás oslovuju, ale strašně se mi líbíte a neskutečně vám to sluší, tak bych vás chtěl pozvat na kafe, řekl ten člověk a hleděl mi do očí (což jsem v dané situaci ocenila). Ten chlápek byl fakt milý a zcela jistě sympatický, ale já neměla nejmenší chuť ztrácet drahocenné minuty.  Opáčila jsem tedy, že mu děkuju za kompliment, ale nemám čas, což asi vidí. Na to on, že žádné setkání není náhodné a jestli mu prý dám telefon. To už jsem nervózně podupávala a jeho vstřícný úsměv mi začal pít krev. Nikoho nehledám a single taky nejsem, čili co by mu taková schůzka dala, vychrlila jsem na něj a otočila se směrem opravna obuvi. Ale nakonec, možná proto, že svítilo slunce a celý ten výjev působil hřejivě a legračně, jsem kývla na výměnu telefonních čísel. Prý se mám ozvat, až se mi to bude hodit, což sice nemám v úmyslu, ale to je fuk. Podstatné je, že i v dnešní době, zdánlivě paralyzované online kontaktováním a sociálními sítěmi, přirozený způsob seznamování, totiž přímým oslovením, existuje a můžete ho zažít i vy.  Kdo hodlá tvrdit, že to tak není nebo jemu se to nikdy nestane, měl by se zamyslet, protože někde vězí chyba. Kde? Toť otázka do pranice. Mnozí, lépe řečeno mnohé, by určitě argumentovaly nedostatkem příležitostí nebo nebytím ve správný čas na správném místě a kdo ví čím ještě. Jenže ani 24 hodin strávených na veřejných místech nebude k ničemu, pokud člověk neupoutá pozornost a k oslovení nevyprovokuje. A jsme u jádra pudla. Žena, která chce, aby si jí někdo všiml, se musí vyčlenit z šedé masy a něčím zaujmout, přičemž je úplně jedno, jestli má na sobě slim jeans, vysoké kožené kozačky (jako např.já v této epizodě), minisukni nebo originální tuniku. Zkrátka, měla by vystihnout svůj typ, podtrhnout to, co jí sluší, a co možná nejvíce se přiblížit femme fatale. Ani ta nutně nemusí vážit jen 40 kg včetně postele a mít míry 90-60-90. I poněkud korpulentnější žena může být sexy a šelmovsky svůdná, zejména má-li figuru přesýpacích hodin (a toho lze cvičením docílit taky). Šelmu zde zmiňuji schválně, protože muže láká záhadná až nebezpečná žena. Proč tomu tak je, o tom se více rozepisuji v jednom z článků pro idnes viz https://www.idnes.cz/onadnes/vztahy-sex/femme-fatale.A120917_162539_vztahy-sex_job. Muže čekajícího na tramvaj těžko zaujme evidentně hodná „pipka“, nýbrž taková žena, z níž vyzařuje sebejistota a smyslnost (nechci-li použít výraz chlípnost, což by bylo ještě trefnější). Není vůbec pravda, čím se některé neoslovované ženy ohánějí – že se jich muži bojí a proto je nekontaktují. Ve skutečnosti je to přesně naopak: muže může z ženy lehce mrazit, ale jelikož je lovec, tím víc ho to láká. Láká ho na tom totiž to, že jde o výzvu, čili pravý opak předvídatelné nudy. Silná erotická výzva, to je to, oč běží! Ale něco takového do éteru vysílá jen žena, která si libuje ve svém těle, ráda se na sebe dívá (třeba i do výlohy, kolem níž jde) a ráda se ukazuje, protože i ji tahle hra baví. Zde se nebavím o parametrech vhodných k dlouhodobému soužití, jen o „ulovení“ potenciálního partnera, neboť tím to všechno začíná. Kdo neví, jak femme fatale vypadá a jak se chová, zmíním jen několik filmů, kde je tento fenomén k vidění: Nesnesitelná lehkost bytí (postava fotografky, s níž hlavní hrdina zahýbá své hodné a „čitelné“ přítelkyni). Dále: Romeo krvácí, Posedlost, Základní instinkt, Nejvyšší nabídka, Siréna od Mississippi atd. Svým způsobem sem patří i vynikající snímek 9 a půl týdne, neb blonďatá kráska v podání Kim Basinger skýtá lahůdkový pohled každému mužskému oku….ale bohužel! Bohužel osobnost této úchvatné šelmy nekoresponduje se zevnějškem a místo femme fatale zde máme lovenou zvěř, čili oběť. Proč? Jak to? Odpověď je prostá: protože hned v prvních vteřinách komunikace tento typ ženy vysílá signály submisivity, plachosti a obdivu. Všechno špatně! Žena, jež se chce byť jen přiblížit modelu fatální ženy, v těchto chvílích nikdy nesmí projevit slabost. Slabostí se rozumí rozpaky nad tím, že byla oslovena, že se protějšku líbí, ale i iniciativa ve smyslu dalšího pokračování. I kdyby před ní stál nejhezčí samec na světě, nesmí se jí rozklepat kolena, nesmí naznačit, že ho chce vidět znovu a od této chvíle je pro ni prioritou č. 1. Nebo že dokonce není daleka toho, zamilovat se do něj. Něco takového je absolutní tabu! Úspěšnému muži (pokud jí o takového jde) je třeba signalizovat, že ji sice jeho pozornost těší, ale rozhodně z ní neomdlévá a nebude doma sedět s pohledem fixovaným na mobil. Tím by správného lovce znechutila hned v úvodu. O esemeskování a dotazování se muže, jak dojel domů a kdy se zase uvidí, ani nemluvě. Zkrátka a dobře – jen žena, která obdiv a zájem přijímá polichoceně, ale s jistou samozřejmostí, muže přitahuje…je to její šarm, snoubící vnější atraktivitu s vnitřní jiskrou (inteligencí, vtipem, zdravou porcí narcismu a nezávislostí), co mužům mate hlavu a nutí je zabývat se novou známou v myšlenkách ještě dlouho po setkání.

Už slyším argumenty, proč to nejde, proč to je souzeno jen vyvoleným, ale i tohle je špatně. Proč? Protože právě takové myšlenky tryskají na povrch a řadí jejích nositelku do šuplíku opomíjených, nezajímavých, tuctových. Není to ani o věku ani ideálních mírách, drahém šatníku či kosmetice. Je to jen a jen o tom, jak se vidíme a do čeho se „vnitřně“ stylizujeme. Zkuste to, a když vám to nepůjde, domluvte si schůzku. Přeji hodně zdaru a zábavy na cestě k vašemu dráždivě ženskému já.

About the author

Libuse administrator

Leave a Reply