Paní Bovaryové mezi námi

ByLibuse

Paní Bovaryové mezi námi

Kdo je single, běduje nad svým údělem a dal by vše za to, aby byl ve vztahu. Ten, kdo ve vztahu je, ovšem nefňuká či neláteří o nic méně. Zapomněl na kytku k svátku, škudlí na mně, nesnáší mého kocoura, nechodí do kina, doma za sebou nechává binec… atd. atd. Ano, chápu, všechny toto argumenty jsou k … naštvání a přidruží-li se k nim ještě jiné, člověk by skoro vraždil…Ale nepropadejte malichernostem! Nelitujte, že nechodíte s Panem Božským! Má to obrovské výhody. Než budete v duchu sahat po revolveru a představovat si, jak nesnesitelnému partnerovi provrtáváte tělo na slušné řešeto, podívejte se na věc jinak: jak je to vlastně skvělé, že se chová právě takhle! Že se nepřetvařuje, nezahrnuje vás kýčovitými řečmi a dokonce je tak drzý, že se vyzná z ne příliš vřelé lásky k vašemu kocourovi! Vězte, že kdyby tomu tak bylo, kdyby vás od rána do večera zasypával něžnostmi, komplimenty a všemi sladkostmi tohoto světa, jednalo by se s největší pravděpodobností o padoucha, jenž ukáže svou pravou tvář, sotva se do něj zabouchnete, a pak se nebudete stačit divit! Jako například žena, o níž byl předevčírem dokument s názvem Falsche Liebe na německo-francouzském kanálu Arte. Právě na základě úžasné empatie, projevované sice jen ve virtuální rovině, ale o to nebezpečněji, se do něj ta žena zamilovala tak slepě, že prodala svůj dům poblíž Berlína a nějakému parchantovi, údajně americkému podnikateli, poslala 135 000 EUR (!!!!) na koupi imaginárního domu někde v Dallasu, kde spolu měli údajně bydlet…Že to zní jako sci-fi? Možná ano, ale bohužel se jedná o nejdrsnější realitu.

I já jsem nedávno měla tu čest přesvědčit se, jak rozšířený je tento fenomén. Osobně jsem se setkala s hezkou, vysokoškolsky vzdělanou paní zralého věku, jež se zachovala v principu stejně. Po několika letech single života a citové vyprahlosti sedla na lep prvnímu hajzlíkovi, který ji „uměl pohladit“, pozorně naslouchal, nastavil silné rameno, usmíval se….a počínal si tak bravurně, že dotyčná vůbec neprohlédla hořký až prohnilý záměr pod sladkou polevou. Tahle naivní důvěra vedla k tomu, že ten šmejd z osamělé blondýnky vymámil takřka 100 000 Kč, což mu nepřišlo ani trochu trapné a už vůbec se neobtěžoval jí je vrátit. Po obdržení obnosu se pochopitelně hned vypařil, stejně jako jeho internetoví kolegové z různých zahraničních kriminálních spolků.

Ale kdo by si myslel, že se to může stát jen „takovým chudinkám“, jak mi kdysi řekl jeden muž, byl by vedle jak ta jedle. Nedávno jsem viděla i jinou reportáž, jež mapovala strastiplný milostný život vyzývavě krásné herečky Ingrid van Bergen. Také ona emočně propadla šaramantnímu svůdníkovi, ale současně děvkaři a parazitovi, co se klidně nechal vydržovat, zatímco si užíval s prostitutkami a Ingrid ponižoval. Kapka ke kapce, trauma bez konce, až jednoho večera míra přetekla, herečka sáhla po flintě a zastřelila ho, což jí změnilo život a přišla nová forma pekla…Jen díky síle své osobnosti se z toho dostala a po propuštění z věznice se dokonce vrátila na televizní obrazovku.

Coby trenérku flirtu a zdravého sebevědomí mne potěší každý počin, svědčící o tom, že se „oběť“ nedala převálcovat nebo vykostit a svého partnera/protivníka zmákla. A je zcela jedno, zda se jedná o reálný život nebo film, protože i umělecká díla mají dalekosáhlou působnost a ovlivňují myšlení i chování. No a když je řeč o filmu, před pár týdny mě zrovna jeden zaujal. Dávali ho na Arte.de a jmenoval se La Belle Vie, Das schöne Leben. Beatrice, ztělesněná skvělou Valerií Donzelli, ze známosti dostane místo sekretářky ředitele bankéře. Více než hlavní dějová linie, spočívající v rychlém zorientování se mladé ženy v tocích peněz a jejich využití pro vlastní potřebu, mi utkvěla v paměti linie rádoby vedlejší – flirt s avantgardním, nemajetným, zato ale nadmíru chlípným malířem. Nejdřív se zdá, že je Beatrice ztracená, že jí totálně vymyl nejen spodní půlku těla, nýbrž i mozek, ale není tomu tak. Nedá se opít ani řečmi, ani orgasmy, jež s ním posteli prožívá. Jakmile se přesvědčí o jeho nemorálním záměru a zcela materiálním zájmu na její osobě, bez milosti ho odpráskne. Násilí je samozřejmě fuj, o tom žádná. Ale umění pracuje s nadsázkou i černým humorem a tam je vše dovoleno. Na otázku, co tím chtěla režisérka říci, by asi každý odpověděl po svém, ale na mě po těch všech vyslechnutých smutných příbězích o neopětované lásce a vyplundrovaných srdcích zapůsobil tenhle film jako svěží vítr. Podobně jako kdysi Elle s Izabellou Huppert, ale o tom jsem se zde již rozepisovala.

Jak důležité je nabíjet se díly o lidech, kteří hned tak nepropadnou závislosti a nerozvinou se před kdejakým neřádem jak koberec /nemusí jít jen o ženy, ale bohužel bývají náchylnější/, jsem si uvědomila i včera, kdy dávali (opět na Arte) Aféru s Kristin Scott Thomas. Děj diváka doslova pohltí, od samotného začátku je to napínavé až hrůza. O co jde? Ve zkrácené verzi o citově vyprahlou a sexuálně frustrovanou manželku lékaře. Zaplete se s dělníkem, který se svou partou na zakázku pracuje u nich domě. Člověk si nemůže nevzpomenout na tragický osud paní Bovaryové, je to fakt nadčasové dílo….I osud téhle ženy je tragický, i ona – klasicky- vsadí vše na jenu kartu, čili lásku s velkým L. Podlehne iluzi, že bude věčná, a ve snaze zvěčnit si ji, zastřelí nenáviděného manžela. Jde do lochu, ale co…milenec, kdysi taky trestaný, na ni možná počká a pak spolu budou někde sbírat jabka nebo míchat maltu….

Nic proti lásce, je opojná jako každá droga a prožít si ji aspoň jednou patří ke vzdělání /vysoké školy života/. Sakra, o čem by ten život byl, kdybychom se měli neustále pod kontrolou….Ale je to jako s tou japonskou rybou fugu. Nepatrná dávka jejího jedu je uznávanou delikatesou, o trochu větší množství se stává expresem do věčných lovišť….

Baví vás rozvíjet téma lásky a její odvrácené, často kriminální tváře?

Přijďte na Krimi večer! Obsah prvního příběhu najdete brzy zde!

About the author

Libuse administrator

Leave a Reply