Nový partner, nový thriller?

ByLibuse

Nový partner, nový thriller?

Jak dlouho se dá žít v pekle, aniž by člověk zešílel? Mají milovníci adrenalinu ve vztazích práh zničitelnosti výrazně nižší? Když tak člověk naslouchá různým osudům, podobné otázky naskakují samy. Je fakt zajímavé, jaké partnery si volíme! Někdo zakotví u prvního Plyšáka, slibujícího klídek a hojnost. Jiní loví nebo se nechávají lovit evidentními magory či gaunery, vedou život srovnatelný s krimi-thrillerem a nehodlají z toho vystoupit. Jedna žena žije s tyranem, který ji při sebemenším porušení domácího řádu tvrdě trestá, ačkoli si sám dělá, co chce. Jenže ty jsi ženská a tvoje úloha je jiná, argumentuje, když si dovolí pípnout a upozornit na nerovné postavení, vládnoucí u nich doma. Místo snadno prokazatelných fyzických trestů volí tento samozvaný krotitel rafinované psychické trýznění, protože ví, jak špatně to nese. Například mlčení a odmítání dotyků. Jakkoli se to zdá absurdní, přesto se mu povedlo partnerku k sobě pevně citově připoutat. Stockholmský syndrom? Možná. Člověk z toho má husí kůži.

Také story muže, jenž léta miluje hysterickou, marnivou a citově chladnou ženu, se moc nepodobá kýčovité novele. Tenhle sebeobětující masochistický „chudák“ zamačkává slzu pokaždé, když se stane svědkem toho, jak jeho partnerka rozdává dary, jimiž ji zahrnul. Zapláče i tehdy, dostane-li se mu důkazu její nevěry, což se děje také často. Neuspokojena jeho podřízeností vyhledává brutální, cynické, machoidní „samce“, aby si „zážitkově“ užila. Z jejich odkopnutí se pak léčí dlouhé týdny, přičemž do sebe hází tuny sedativ. Po něm zase hází všechno, co je právě po ruce.

Nebo další horor. Žena, provdaná přes dvacet let za muže, tajemného cizince, jenž se vypracoval na obdivuhodného boháče. Všichni jí ho závidí, hlavně kamarádky. Žádná z nich ovšem nezná celou pravdu, lépe řečeno úhel pohledu, jímž se na celou situaci dívá tato žena. Jen ona totiž ví, jakým peklem prochází! Jen ona má důkazy o tom, že se ji ten navenek ctihodný a hodný manžel snaží zlikvidovat. Jednou se jí udělá špatně po jídle, z čehož usuzuje, že bylo otrávené, jindy se za ní rozjede auto, když opouští garáž. On má na to lidi, šeptá do telefonu, protože stěny i okolní příroda mohou mít uši. Paranoia? Nebo se moc často dívala na Dokonalou vraždu s Michaelem Douglasem a Gwyneth Paltrow ? Tam je to sice trochu jinak, ale princip v podstatě tentýž. Manžel ctihodná, vážená osoba, ale jen naoko. Svou odvrácenou tvář cynického hráče ukazuje jen kámošům na burze a v pokerovém klubu. Tvář plánovače vraždy pak prezentuje před milencem, neméně komplikovaným Jekyll-Hyde typem. Za líbivou pózou bohémského umělce se skrývá všeho schopný gigolo, podvodník a zloděj….

Je zajímavé, jak se životy filmových hrdinů podobají a prolínají se životy reálných postav! Soukromí jiné ženy se nápadně podobá jinému filmu, samozřejmě dalšímu dramatu: Hořkému měsíci od Romana Polanského. Noci plné vášně a erotických hrátek střídají slzy, výkřiky zoufalství a noční útěky v roztrhaném krajkovém prádle do hotelu. Ne že by její partner byl nějaký hrubián nebo sadista. Než ji poznal, žil docela normálně, říkají sousedé. Její hysteričnost v něm však probudila pudy a vášně, které s bývalými partnerkami nemohl uplatnit nebo o nich ani nevěděl. Teď řve, fackuje, vyhazuje její šaty z okna, vyhazuji i ji. Aby se nazítří všechno vrátilo do starých kolejí a po sladké usmiřovačce v posteli přišla další bomba.

Na podobné lochnesce sedí i 39-letá vesničanka. Třikrát rozvedená, čtvrtý partner gambler, děvkař a parazit. Podobně jako milenec z Dokonalé vraždy i on obráží movité ženy, ale místo lekcí tenisu si hraje na hodinového manžela. Tu opraví židli, tu zas postel, přidělá poličku, podloží lednici. A samozřejmě dobře š..á, čímž si ty osamělé ženy omotá kolem prstu. Vydrží u nich pár dní nebo týdnů. Pokaždé se ale vrací ke své stálici, která v době odloučení na všechny hádky zapomněla. Přivítá ho s otevřenou náručí, samozřejmě nahá v ložnici, a na počest jeho návratu (věří, že byl na někde brigádě) uklohní jeho oblíbené jídlo, chilli con carne. Nemůže si pomoct, miluje ho.

Seriály moc nemusím, ale občas mě nějaký zaujme. Například Anatomie lži s Timem Rothem v hlavní roli doktora Lightmana, specialisty na odhalování lži, co umí dešifrovat každé mikrogesto. Z reakce těla na určitou otázku nebo sdělení pozná, jestli se trefil do černého, a pak už jen dál sleduje stopu. Seriál staví na skutečných vědeckých poznatcích amerického psychologa Paula Ekmana.

I kdyby si člověk osvojil jen zlomeček zde obsažených informací, mohlo by to být často sakramentsky užitečné a hlavně, mohlo by mu to zkvalitnit nebo dokonce zachránit život.

Jenže…. kolik z těchto těch, jejichž život se nápadně podobá filmovému thrilleru nebo hororu, o to skutečně stojí? Kolik z nich si skutečně přeje rozeznat, kdy jim partner lže, mlží, zatlouká, plánuje nějakou „bejkárnu“?

Kdysi mi řekla jedna známá, že se moc ráda dívá na detektivky a psychothrillery, protože se doma docela nudí. Její manžel chodil pravidelně z práce, praštil s taškou na botník, vzal psa na procházku, nakrmil kocoura, pustil TV, lehl na kanape a usnul. Netušila, chudák, že vede i druhý život a v době, kdy je údajně na služební cestě, obráží SM kluby a bordely. Nebo snad nechtěla tušit?

Obnažená pravda nutí řešit a měnit. To je nepohodlné, a navíc – co by přišlo potom? Nový partner, nový thriller?

About the author

Libuse administrator

Leave a Reply