Jak na to?

ByLibuse

Jak na to?

Občas slýchám názor, zejména od mužů, že vlastně „nemůžou“ za to, že se nemůžou seznámit, protože jde o blok emocionálního původu a s tím se vědomě nedá nic dělat…Ale kdo jiný s tím má něco dělat, než dotyčný sám? A jak jinak, než vědomě?? Pokud se tedy nepodrobí hypnóze, což taky není až tak jednoduché a na každého aplikovatelné.

Pamatuju se na jednoho nepříliš průbojného mladíka, který se při čtení referátů na střední škole vždycky potil a klepal trémou. Po maturitě se dal na MLM a z pouličního „oslovovatele“ náhodných kolemjdoucích se vypracoval až vrchol početné skupiny. Zajímavé na tom je, že udělal kariéru na bázi něčeho, co mu nejen nebylo vlastní, ale dokonce přímo cizí. Kdo by to byl do toho zakřiknutého hošíka s poďobaným obličejem řekl? Úspěch ho změnil k nepoznání. Štíhlý, vysportovaný, opálený, perfektní pleť, padnoucí oblek…Stal se z něj elegán každým coulem, šaramantní prodejce s citem pro potřeby zákazníka. Zázrak? Ne. On „jen“ chtěl…a to je právě to, ač tu běží.

Čím se liší nabízení určitého produktu od prezentace sebe samotného? Princip je stejný, to druhé je dokonce mnohem lehčí. Zatímco u produktu, ať už jde o pojištění, kosmetika nebo prostředek na hubnutí, je třeba soustředit se na onu konkrétní věc a nějak šikovně ji někomu „vnutit“, při seznamování žádná omezení nesvazují. Rozhovor lze vést libovolným směrem, rozlétnout se do všech stran, přičemž hovořit o sobě není vůbec nutné. Člověk se nemusí nutit do komplimentů nebo se smát jako reklama na zubní implantáty, aby někoho zaujal. Stačí jen trocha fantazie, umět zavtipkovat nebo si ze sebe udělat srandu. Tak jako například ve filmu Šaráda (Charade, řežie Stanley Donen, USA, 1963) , kde v hlavních rolích excelují Audrey Hepburn a Cary Grant. Seznámení obou protagonistů napomůže temperamentní dítko, které si muže vyhlédne jako terč pro svou vodní pistoli a řádně ho zleje. Mužova pozornost se z kluka přesune na sedící ženu, jejíž oči zakrývají sluneční brýle a ke klukovi evidentně nějak patří. Muž se jí zeptá, jestli se znají, a ona opáčí, proč si to myslí. Už to je dost neformální start. Žena ho dále informuje, že už zná spoustu mužů a než někdo z nich umře, nemůže se seznamovat s jinými. To se jejímu protějšku líbí a podotkne, aby mu dala vědět, kdyby se to u některého z nich blížilo. Elegantní kráska mu vzápětí vytmaví, že jí stojí ve výhledu, což ho inspiruje k dotazu, jakému že dává přednost. Na to ona, že tomu, kde on právě stojí. Pak dojde na představování a když si muž vyslechne, že se jmenuje Lampertová, vyzvídá, jestli existuje i muž tohoto příjmení. Na to ona, že ano, on komentuje, že má tedy štěstí, což ona hned přebije argumentem, že se rozvádějí.

Dialog je to rozverný, brilantní, okořeněný inteligentní ironií, oba partneři si v něm vedou stejně pohotově a nešetří se. Konverzace hodná tajného agenta, jímž tento muž skutečně je, jak se vzápětí ukáže.

Pravda, při kontaktování osob v běžném životě se to agenty zrovna nehemží, ale co s nimi.

Po světě běhá dost konverzačně méně náročných a veskrze lidských sympaťáků, kteří ocení už ten fakt, že se na ně někdo usmál, pobavil je nebo překvapil.

Dalším pseudo-důvodem, proč se údajně nelze seznámit, bývá „nedostatek příležitostí“.

Jak to udělat, když oslovení vlastně vůbec nehodí? Dotyčná je zaneprázdněna pozorováním výlohy, objednáváním jídla, telefonováním, pročítáním zpráv v mobilu nebo jinou činností?

Zde opět zabrousím do svého oblíbeného světa filmu. Skoro všichni znají Šakala, výborné zpracování románu Fredericka Forsytha s Edwardem Foxem v hlavní roli. (Šakal/The Day of the Jackal, režie Fred Zinnemann, 1973, Velká Británie / Francie). V tomto špionážním thrilleru najdeme hned dvě situace perfektně zvládnutého vytvoření / chopení se příležitosti. V prvním případě pohledná dívka, jejímž úkolem je svést muže z Elysejského paláce a vytáhnout z něj informace, vyrazí na procházku se svým vlčákem do lesa, kudy dotyčný jezdí na koni. Jakmile pes zavětří koně, začne štěkat. V momentě, kdy se k nim jezdec přiblíží, dívka pouští vodítko a nechá psa koně atakovat, přičemž samozřejmě předstírá zděšení. Kůň se dle očekávání splaší a jezdce shodí. Dívka se k němu hned vrhne, pomáhá mu zvednout se ze země a nabízí, že zavolá sanitku, což muž odmítá. Není mu tak zle, aby nevnímal její krásu a výraznou ženskost, podtrženou vhodně zvolenými šaty. Není pochyb o tom, že se dílo zdařilo a dívka se stala jeho milenkou, neboť vše bylo načasováno tak, aby jeho rodina byla pryč a on měl volný byt….Takový příklad je sice nebezpečný a rozhodně není hodný následování, ale i v běžném životě se často setkáváme s tím, že se někomu něco děje a potřebuje pomoc…Další využitou příležitostí k seznámení je v tomto filmu situace, kdy hlavní hrdina, profesionální zabiják Šakal, v horském hotelu balí krásnou dámu. Upoutá jeho pozornost, když ladně kráčí ze schodů do haly, kde se on v recepci právě zapisuje. Na první pohled ho uchvátí a nespustí ji z očí, inu, pravý lovec! Vyčká chvíle, kdy je jí naservírována káva do odlehlého salonku. Následuje ji, posadí se k jinému stolu a pozoruje, jak čte noviny. Pak se zvedne, jde k jejímu stolku a předstírá zájem o noviny a časopisy, které tam leží. Aniž by čekal, až ho žena zaregistruje a dá mu nějaké znamení, zeptá se, jestli je vedle ní volno…I v tomto případě jde o rozhovor nekonvenční. Šakal se dotáže, jestli ji tak moc zajímají ty časopisy, kde se píše jen o traktorech, na což ona odpoví, že je do kombajnů blázen a jeden takový by chtěla mít doma. Demonstruje to známý jev, že nejpůsobivější je překvapivá informace či nečekané chování. Kdo vsadí ne anti-klišé, má vyhráno už na startu. Tak to zkuste! Máme tu léto, ideální čas na hledání nových lásek. A nemusíte na to jít takovým fofrem jako Šakal, který příležitosti využil tak dokonale, že ještě téhož večera zaklepal na dveře jejího pokoje a pochopitelně nebyl odmítnut…

About the author

Libuse administrator

Leave a Reply