Čím bych byla bez tebe…..

ByLibuse

Čím bych byla bez tebe…..

Ve čtvrtek 8.3.vysílal můj oblíbený německo – francouzský kanál čtyřdílný seriál Apple Tree Yard. Všechny čtyři díly rovnou za sebou, tak to tu ve čtvrtek chodí. Bezva. Při sledování tohoto dílka jsem ani nedýchala, všemi smysly připoutaná k obrazovce. Konečně zas jeden hodnotný snímek, věnovaný moderní ženě, napadlo mě s ohledem na tematické zaměření tohoto večera, čili MDŽ.

Emily Watson tady hraje genetičku Yvonne, jíž seznámení s tajuplným, smyslným mužem, obrátí život o 180 stupňů, s maximální mírou autenticity. Nabízí se nám lahůdkový portrét ženy, jíž věříme úplně všechno: jak věrnost (nevěrnému) manželovi, rodině i konvenčním hodnotám, tak následné propadnutí démonické vášni a zoufalství po brutálním znásilnění. Yvonne je úspěšná vědátorka, jejíž ženství je po mnoha letech stereotypního manželství klasicky „uspáno“, aniž by to ovšem pokládala za nějaký deficit. Teprve dotyky uhrančivého milence v průjezdu domu uličky Apple Tree Yard mu vdechnou druhou mízu. Požitek z erotického dobrodružství však nemá dlouhého trvání. Znásilnění kolegou, jenž se domníval, že taková, co má milence, musí „dát“ i jemu, znamená zásadní dějový přelom. Yvonne cítí zoufalství a ponížení, bezradnost a nerozhodnost. V dalším stadiu příběhu pověří svého milence, aby znásilňovatele trochu potrestal, netuší ovšem, že mu dá lekci absolutní, že ho zabije. Následuje soudní přelíčení, kde kromě krom jiného vyplují na povrch zajímavé informace o milencově promiskuitě. Dotyčný putuje za mříže, ona zůstává na svobodě, ale ta se pro ni stává relativním pojmem. Na svého milence intenzivně myslí a brzy ho navštíví. K jeho velkému překvapení mu sdělí, že předtím, než ho poznala, nebyla ničím. To on, jen on, z ní udělal to, čím je dnes. Předtím sice byla „civilizovaná“, zatímco teď si nerozumí, nerozumí ničemu, ale přesto…

Mělo-li být tvůrčím záměrem natočit autentický příběh o zralé ženě, která uplatňuje své právo na „slabost“, spočívající v románku se nestandardním týpkem, podezřelým individuem, ok. Měla-li však být hlavní postava prezentována jako žena veskrze sebejistá a sebevědomá, což z některých recenzí vyplývá, je mi líto, já to vidím jinak. Sebevědomá žena se před milencem neponižuje, za žádných okolností. Yvonne to udělala, dokonce několikrát, ačkoli k tomu měla pramálo důvodů.

Je sice hezké, že ji přitahoval a uměl ji uspokojit, ale také jí lhal, přetvařoval se, zatajoval fakta, i o své promiskuitě. U soudu se na vlastní uši měla možnost přesvědčit, jak dalece se realita s její představou rozchází. Přesto ho při své návštěvě ve vězení staví na pomyslný piedestal a sama si poníženě lehá k jeho nohám. Pro mne nepochopitelné, čímž ale nechci říct, že nereálné. Naopak. Žen typu Yvonne znám víc než dost. Jsou to hlavně ty, co se na mne obracejí v poradně s dotazy, jak znovu získat lásku někoho, kdo je opustil, podváděl nebo mlátil…a já znovu opakuju to, co jsem psala už milionkrát, vzpomínajíc na profláknuté přísloví o efektu házení hrachu na zeď…

Občas si pro zlepšení nálady pustím Základní instinkt, nebo Elle s Isabelle Huppertovou v hlavní roli, a v duchu děkuju Paulu Verhoevenovi za tyto jeho režisérské skvosty. Kolik děl by muselo být vytvořeno, aby se ženy konečně vzpamatovaly a přestaly ležet u nohou parchantům, kteří je jen používají, využívají nebo zneužívají, aniž by je milovali a vážili si jich…?

Být programovou ředitelkou nějaké televizní stanice, zařadila bych na MDŽ buď jeden z výše zmíněných snímků, nebo jiný v podobném duchu. Tedy takový, kde si žena sexu s mužem užívá, ale nenechá si jím vyleptat mozek. Nebo umí zatočit s násilníkem, byť je to její jinak milý soused. Bylo by to sice málo, ale aspoň jedna kapka do oceánu.

 

About the author

Libuse administrator