Flirtový figurant

ByLibuse

Flirtový figurant

 

Nedávno jsem  čirou náhodou potkala  známého, lépe řečeno
kamaráda…. Neviděli jsme se několik let, a tak na obou stranách
zavládlo neskrývané veselí.  Zašli jsme do kavárny a něco
přes hodinku klábosili o jeho i mé práci. Zajímalo ho, co píšu,
a možná ještě víc moje poradensko- koučinková činnost. Nemohl
totiž vůbec pochopit, že existují lidé, kteří se neumějí
nebo nemohou seznámit. Aspoň to tvrdil a tvářil se při tom víc
než věrohodně. Nad omamně vonícím svařákem jsem nu tedy
polopaticky vysvětlovala, jak to funguje, kdo a proč se na mě
obrací, jak dlouho takový trénink trvá atd. Když jsem ve svém
sugestivním líčení došla k venkovnímu tréninku oslovování
a zvyšování sebevědomí vzbuzováním pozornosti,  užasle zíral,
neschopen slova. Pak se prudce zamyslel a řekl: „No, ještě že
já jsem ze starý  školy, kdy jsme tyhle věci uměli tak nějak
automaticky! Ale zajímavý to je, pravda… hm….a dokonce mě
napadá…nepotřebovala bys někdy mužský part? Myslím jako
figuranta!  Ženatej sice jsem, ale právě proto, že nikoho
nehledám, bych se možná na tuhle roli hodil …co myslíš?“  Co
bych myslela? Souhlasila jsem, protože mužského figuranta občas
skutečně potřebuju a není zrovna jednoduché ho najít….  Takže
jsme dopili vínko, vyměnili kontakty a vyrazili každý jiným
směrem. Měla jsem výbornou náladu a v duchu už začala
plánovat, pro kterou klientku by M. jako testovací flirtér
připadal v úvahu….  O tom , jak hluboce se mýlím a že je
všechno úplně jinak, jsem se však měla  přesvědčit velmi
brzy!  Konkrétně v HM módě, kde jsem se o několik dní
později probírala akční nabídkou a různými extravagantními
modely…..a znáte to, člověk skoro vždycky cítí, když se na
něj odněkud někdo dívá! I já to cítila, úplně hmatatelně.
Začala jsem očima slídit mezi stojany s vystavenými  šaty….a
vida, původce jsem záhy odhalila! Co čert nechtěl, byl to zase
on, ten můj starý známý, M.!  Samou radostí jsem poskočila a
málem se zabila o regál….aby si všiml i on mě, zamávala jsem
po vybalancování pádu jakýmsi  zeleným tričkem, prvním, které
mi přišlo pod ruku ….. Jenže NIC! Nejdřív mě napadlo, že mě
asi nevidí, a ve snaze o co nejrychlejší zviditelnění jsem tedy
učinila několik kroků k němu….teprve pak mi to jaksi
„docvaklo“: samozřejmě že mě viděl, dokonce víc než dobře,
jen slepý by si nevšiml mé  176 cm měřící „maličkosti“,
navíc v takřka prázdném krámě! Příčina byla jiná:
manželka!  M. ji poté, co mě zaregistroval, zběsilým tempem
zahnal do zkušební kabiny – a sám zalezl do druhé!

Proč??? Ptala jsem se v duchu, pranic nechápajíc. Jak je
možné, že člověk, holedbající se příkladně zdravým
sebevědomím, není schopen představit manželce svou letitou
známou a kamarádku?? Mohl přece říct: „Hele, tak tohle je
Líba, píše knihy… a to bys neuhádla, čím se  taky živí…!“
Mohl z toho udělat event, zdroj zábavy, cokoli! Já bych to na
jeho místě určitě udělala….. Ale já jsem já a on je
on…bohužel  někdo jiný, než ten, co se mnou nedávno seděl
v té kavárničce… Tyrkysové triko jsem tedy hodila zpátky
na hromadu a poněkud rezignovaně opouštěla  nákupní centrum…
každopádně zas o jednu  zkušenost bohatší… a napadl mě
slogan:  s názorem na muže počkej až po konfrontaci s jeho
manželkou!

About the author

Libuse administrator