Méně někdy znamená více. I ve flirtu!

ByLibuse

Méně někdy znamená více. I ve flirtu!

Je docela průšvih, když se nový ctitel a potenciální partner nechová dost angažovaně, dává o sobě vědět sporadicky či neprojevuje jasný, jednoznačný zájem. Je smutné muset řešit otázku, jak to s ním vlastně je, jak to či ono myslel, jestli mu napsat nebo zavolat, přímo se zeptat nebo to radši nerozmazávat a čekat, jak se věci vyvinou. Ničit si hlavu pochybnostmi, způsobenými malým zájmem protějšku… .Atraktivní Šárka nic takového řešit nemusela. S Tomášem se poznali na jedné společenské akci, jiskra přeskočila oboustranně a rozjezd vztahu byl od samého začátku spontánní. Randili denně a evidentně se na sebe těšili. Když se rozloučili, nestačila Šárka ani dojet metrem domů, už jí na displeji mobilu blikala nová zpráva. Samozřejmě od Tomáše. Ptal se jí, jestli už je v pořádku doma, poděkoval za krásně strávený večer a nezapomněl připojit nějakou originální lichotku. Šárka se pokaždé zaculila a odpověděla něčím adekvátním, co ji právě napadlo. A že fantazii měla! Vtipnými výrazy a komentáři rozněcovala Tomášovu zvědavost i touhu. Nemohl tušit, že pracuje v mužském, kreativním kolektivu, kde jsou dvojsmyslné poznámky na denním pořádku… Kdy spolu strávíme noc? Už se známe tři týdny a vidíme se denně, řízl do toho. Ufff, ty na to jdeš pěkně zhurta, pomyslela si a po několika hodinách odvětila, že se uvidí, ale momentálně to nevidí. Tomášovi mělo svitnout, že je třeba sundat nohu z plynu. Místo toho udělal pravý opak. Zamluvil jsem víkend v pěkném rakouském wellnesshotelu, pokračoval v tokajícím tónu a nervózně bubnoval prsty do stolu, když čekal na odpověď. Tenhle víkend? To nepůjde, musím zpracovat jeden článek, nechala se slyšet, lépe řečeno číst. S tím nepočítal. Ježíš, ty mě ale mučíš, jak to přežiju? Snad by to přece jen nějak šlo…? Dnes je přece teprve čtvrtek, vyťukal, odeslal a šel si nalít panáka. Šárka očima přelétla novou textovku a pocítila znechucení. Copak mu mozek spadl do kalhot? Do rána se odmlčela a na jeho ranní pozdrav s návrhem, že klidně přijede s nákupem, uvaří a uklidí, dokonce jí vyluxuje byt, aby všechno stihla a v pátek mohli vyrazit, zareagovala bez příkras a hned. Nikam nejezdi, chci být sama a psát!!! Náhle vystřízlivělá Šárka Tomáše podcenila. Jasně, pomyslel si, která ženská by přiznala, že chlap umí uvařit? Asi na to nebyla zvyklá, chudinka….no co, tak ji překvapíme! Sklapl v kanclu laptop o pár hodin dřív, od čeho máme koneckonců home-office, a vydal se do nejbližšího supermarketu. Ta bude koukat, mnul si v duchu ruce, zatímco košík plnil ovocem, zeleninou, sýry, omáčkami a masovými produkty. O chvíli později poprvé v životě zvonil u jejích dveřích, hrdý na svůj výběr potravin i bleskové provedení nákupu. Uslyšel kroky v chodbě, doma tedy je, srdce mu poskočilo veselým vzrušením. Ale pak se dveře otevřely a v nich stanula bohyně pomsty. Co tady děláš, co to vlečeš, kdo se tě o to prosil? Kdyby se dalo vraždit pohledem, bylo na fleku po něm. No, já jsem jen chtěl…myslel jsem, že budeš ráda….?? Jeho hlas zněl škemravě a oči rentgenovaly temnou chodbu za siluetou jejího těla. Zachytila jeho pohled. Kam zíráš? Jo aha, už tomu rozumím…tys mi nechtěl pomoct, abych tu práci stihla dřív, tys mě přijel zkontrolovat! Jestli tady opravdu jsem. Nebo jestli tady třeba náhodou někoho nemám?! Tak tohle na mě teda nezkoušej. Jeden žárlivec mi stačil a tuhle zkušenost opakovat nehodlám! Pak se dveře zapráskly a Tomáš na chodníku osaměl. Cestou domů přemítal, jak je to nespravedlivé, jak se snažil a jak špatně byla jeho snaha pochopena. Ani Šárce nebylo dobře. Urazilo ji, že Tomáš ignoroval její přání, zachoval jako primitivní, majetnický samec a ještě k tomu žárlivec.

Škoda. Všechno třeba mohlo mít jiný průběh, kdyby ani jeden z nich nepředjímal a nepromítal své představy a obavy do zatím takřka neznámého partnera. Holt i tady platí, že méně někdy znamená více….

ByLibuse

Špatný a zdařilý dialog na prvním rande

Jak všichni dobře víme, na prvním rande kromě „chemie“ záleží na tom, jak na sebe verbálně i nonverbálně zapůsobíme. Řeč těla je sice ještě podstatnější než slovní doprovod, ale na její demonstraci by to chtělo video. To vznikne později, teď se pojďme podívat na pár příkladů špatné a zdařilé konverzace.

Špatná varianta.

ON: Ahoj, já jsem nějakej Norbert. A ty?

ONA : Hm…Kristýna.

ON: Co tady hledáš?

ONA: No já bych sem ani nešla, stejně to k ničemu nebude. Ale poslala mě kamarádka.

ON: Jsem tu taky poprvé…máš hezkej svetr.

ONA: Cože? To říkáš každý? Nebo potřebuješ brejle. Nevěděla jsem, co si vzít, ale ono je to stejně jedno. Co děláš?

ON: Pracuju v kanclu. Nuda.

ONA: Všude je to nuda. Mě moje práce taky nebaví, ale něčím se člověk živit musí. Já jsem pokladní.

ON: No jo, ale aspoň poznáš hodně lidí….

ONA: Houby. Ty myslíš, že mám čas se s nima vybavovat?

ON: Nevím, tak mě to napadlo. Já koukám na čtyři stejný stěny a tři stejný kolegy…

ONA: Aha. Jo a jak vlastně bydlíš?

ON: S mámou. Víš, ona potřebuje pomoc, je sama od té doby, co se rozvedla. To ona mě sem poslala….Jak dlouho jsi sama?

ONA: Ufff, vlastně pořád. Pár známostí jsem měla, ale jen krátkých. Nikdo mě nikdy nechtěl. Tak jako doopravdy. Není divu. Co je na mně zajímavýho?

ON: Třeba ten svetr (zasměje se, pokus o vtip).

ONA: Ty si rád děláš z lidí…..srandu, co? Na takovýhle vtípky teda zvědavá nejsem. Já jdu. (odchází bez rozloučení)

CO JE TADY MINUS? Skoro všechno, počínaje představením. Výraz „nějakej“ evokuje šedý průměr, nijakost. Co tady hledáš – banální, otřepané. Je přece jasné, že kdo vyhledává seznamovací akce, chce někoho poznat…Já bych sem ani nešla, stejně to k ničemu nebude: vyjadřuje negativní očekávání i postoj k seznamování…Poslala mě kamarádka – značí pasivitu, nulovou vlastní iniciativu. To říkáš každý?To asi potřebuješ brejle. Nevěděla jsem, co si vzít, ale ono je to stejně jedno – nulové sebevědomí, znovu zopakované negativní očekávání, že to zase může dopadnout jen špatně.

Pracuju v kanclu. Nuda. …všude je to nuda – žádná radost, kreativita, žádné cíle, výzvy. Pasivita.

Ve stejném duchu se nesou i další věty.

.S mámou. Víš, ona potřebuje pomoc, je sama od té doby, co se rozvedla. To ona mě sem poslala….Jak dlouho jsi sama? Opět výraz pasivního přístupu, mamánkovství, neschopnosti vzít svůj osud do vlastních rukou. Netaktně předčasné vyzvídání příčiny singl-stavu.

Nikdo mě nikdy nechtěl…. Není divu. Co je na mně zajímavýho? Opět totéž. Výraz nejhlubšího podceňování, černého smýšlení o sobě. Kdo prohlašuje takové výroky, vytváří něco jako bednění mezi sebou a protějškem. Bariéru, která odráží veškeré možné lichotky.

Ty si rád děláš z lidí…..srandu, co? Na takovýhle vtípky teda zvědavá nejsem. Ke všemu ještě naprosto nulový smysl pro humor, primitivní urážlivost, neschopnost diskutovat.

Jediným PLUSEM se zde zdá být jeho kompliment o hezkém svetru. Bohužel se minul účinkem.

//////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////
Stejná situace, pozitivní varianta.

ON: Ahoj, Norbert (podává jí ruku a usmívá se).

ONA: Těší mě, Kristýna.

ON: Hned jak jsem vešel, jsem si tě všiml. Ten svetr ti moc sluší. Až teď zblízka vidím, proč..

(PLUS – hřejivý kompliment, vyzdvihnutí protějšku z šedé masy)

ONA: Tak to děkuju za kompliment (směje se). I ty se tady docela vyjímáš….

(PLUS: smích, kompliment imponuje, což je motivující. Oplacení tímtéž)

ON: Nechci, aby to znělo banálně, ale nedá mi to. Co dělá tak krásná žena jako ty na téhle akci?

(PLUS –může znít banálně, ale je-li vyslovena autenticky, nemůže tahle věta nezalichotit)

ONA: Vidím, že lichotkami by ses mohl živit (smích). No, pro mě je to tady premiéra, ale po různých zkušenostech jsem si řekla, proč ji nezkusit…když nic jiného, člověk pozná pár zajímavých lidí. (PLUS: smysl pro humor, projev sympatické zvídavosti, chuti poznávat)

ON: A splnilo se očekávání?

ONA: (zasměje se) Co myslíš..?? Jak to tady vidíš ty? (PLUS – vtipné vrácení „míče“, otevřená otázka)

ON: Já? Jsem spokojenej (výmluvný úsměv). Ale teď z jiného soudku. Hraješ na klavír? Máš k tomu ideální prsty…

ONA: Jako dítě jsem chodila na klavír, kvůli rodičům. Učitelka pěstovala perské kočky a ty spaly na tom klavíru. Jednou mi jedna shodila desku na prsty, já se lekla – a byl konec! Ale proč se ptáš?

(PLUS – jedno, zda historka odpovídá realitě, každopádně je humorná a zajímavá, lze rozvíjet dále)

ON: No…kočky sice nepěstuju, ale klavír mám…jsme samouk, ale občas nějaký ten tón vyloudím…a kdybych měl motivující posluchačku, třeba by mi to šlo ještě líp! (PLUS – výborná „provokace, chytře naznačené pozvání)

ONA: (uculí se) Áha…originální! Místo pozvání na sbírku motýlů….. (smích) (PLUS – opět projev smyslu pro humor, prokouknutí pozvání, sympatické „kočičí“ vyvléknutí se z přímé odpovědi)

ON: (smích) Ne, to ne, tohle je premiéra. To ty tvoje prsty….nebo svetr? Asi všechno dohromady….a to ještě nevíš, že taky píšu básničky! (PLUS – inteligentní předvádění schopností)

ONA: Fakt? Takže něco jako kreativní romantik? To už se dneska nevidí! (PLUS – kompliment za výjimečnost, každý muž rád něco takového slyší)

ON: No, asi je to tím, že učím na technice a potřebuju změnu…Takže kdy mám dát chladit šampaňské? S jahodami?

ONA: Což předtím zajít někam na kafe? Tam se domluvíme. (PLUS – neskočit hned na první výzvu, sice souhlas, ale nechat si prostor pro vlastní návrh)

ON: Výborně! Kdy?

ONA: Jsem teď v jednom kole, ale…co třeba v úterý po páté? (PLUS – v tomto stadiu je dobré dát najevo i další zájmy, aktivity, nebýt takzvaně na hřebíčku)

ON: Skvělý! A kde? Kde se ti to hodí?

ONA: Pracuju v centru, tak třeba …Na Můstku?

ON: Klidně. Tam je hodně možností. Budu se těšit! Předtím si ještě zavoláme.Tady je moje vizitka. (PLUS – muž nechce kontakt po ženě, nechává na ní, aby se mu ozvala, pak se již může chopit iniciativy on) ONA: Díky, napíšu….takže domluveno.

ON: Moc rád jsem tě poznal, skutečně!

ONA: Díky, nápodobně…(PLUS – souznění radosti, těšení se na příště).

//////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////
V těchto dvou ukázkách jsme popsali jeden případ, kdy si oba vedou mizerně nebo naopak dobře. Variant však existuje bezpočet, stejně tak situací. Další varianty, kdy si např. jeden z flirtových partnerů vede výborně, ale druhý mu to všemožně kazí, vám předvedeme na Flirtohraní, případně na kurzech flirtové komunikace.

Těšíme se na vás!

ByLibuse

Jak by měl vypadat flirtový rozhovor?

Představy o něm mohou být individuální, i zde však existuje něco jako společný jmenovatel. Flirtový rozhovor, ve zkratce řečeno, je „zerotičtělá“ konverzace. Vždycky je kreativním dílem obou partnerů, oba se na něm i jeho atmosféře podílejí stejnou měrou, protože kdyby byl dobře prováděn jen jedním z partnerů, byl by to monolog, nikoli dialog. Nikdo si tedy nemůže stěžovat, že se neubíral tam, kam si přál. Základem úspěšného flirtového rozhovoru je samozřejmě odpovídající řeč těla. Seberafinovanější výstřih nic nesvede, jestliže s ním jeho nositelka nebude umět vhodně pracovat. Tím není myšleno vypínání hrudníku a natáčení se směrem k muži, ale celková nonverbální konverzace. Jak se na muže dívá, jak se pohybuje, jak se k němu natáčí, jak mistrně dovede mísit přibližování a oddalování. Některé ženy jsou v tom hotové mistryně, ale ani ty, které se domnívají, že ony „kočičí“ signály vysílat neumějí, nemusejí klesat na mysli! Stačí být příjemně naladěna, otevřená, roztomile zvídavá, chovat se imponujícím způsobem. Muži naskakují na to, co je typicky ženské, nikoli na přehled kariérních úspěchů a cílů. Tím samozřejmě nemám na mysli, že by si žena na prvním rande měla počínat jako buchta nebo dokonce husička! Pracovní úspěchy ženy zdravě sebevědomého muže potěší a bude je s ní sdílet – jestliže ho ovšem „uhrane“ jako žena…

Co se konverzačních témat týče, na první schůzce není třeba zacházet do žádných podrobností. Zde platí víc JAK než CO…O čem mluvit? Zde bych řekla, že o všem (s mírou), co oba baví. Za vyloženě „no go“ bývají považována témata jako peníze, víra, politika, sex, nemoci. ..což ale nemusí znamenat, že je musíme vylučovat za každou cenu. Jde-li na rande jeden z partnerů rovnou z nemocnice, kde dostal sádru, bude asi přirozené a naopak žádoucí, zeptá-li se ho protějšek, co se mu stalo a trochu si s ním o tom popovídá. V tomto případě nejde o morbidní hrabání se v nepopulárním tématu nemocí, ale o projev zdravého zájmu a účasti.

Těm, co ovládají němčinu, doporučuji podívat se na film Altersglühen – Speed Dating für Senioren. Ale nejen jim. I jazyka neznalí si mohou všimnout, jak se do řeči těla promítne zájem a naopak, jakými signály se vyznačují nezájem až odpor. Herci také skvěle demonstrují „zrcadlení“, které se objeví prakticky hned, jakmile mezi těmi dvěma zavládne harmonie.

Nehraje žádnou roli, že se zde jedná o seznamovací akci pro lidi cca 50+. V rozhovorech si vedou stejně a dělají tytéž chyby jako mladší ročníky. Někteří single – koučové považují za nešťastnou otázku „Co tady vlastně hledáš?“. I ta zde padne několikrát, což má svůj důvod. Takhle se lidé na těchto a podobných akcích opravdu ptají. Nemyslím si, že je to špatně. Člověk sice nemůže tušit, jestli právě na téhle akci pozná někoho, s kým by si uměl představit další léta svého života….ale může a dokonce by měl vědět, kam směřuje, jaký typ partnera si přeje a na jaký způsob partnerství se cítí. Jestli například nevylučuje, že by chtěl s partnerem bydlet, až se oba lépe poznají, nebo mu stačí vídat dvakrát týdně a zůstat každý ve svém.

 

Vraťme se ale k flirtovému rozhovoru. Jelikož se nám líbí to, co je nám podobné či blízké, doporučuje se rozvíjet, co oba diskuzní partnery spojuje. Nemusí jít o stejné koníčky, ale o to, najít i v odlišnostech „nit“ k něčemu spřízněnému. Pokud například muž s nadšením mluví o zemích, které navštívil, žena tam ale nikdy nebyla, stačí, projeví-li zvědavost a chuť vyrazit tam také. Chuť cestovat je zde tím společným.

Kontroverzním tématem mohou být domácí mazlíčci. Pokud například po jiných stránkách imponující žena prohlásí, že spí a i v budoucnu hodlá spát se svým psíkem v posteli, je lepší zdržet se kritického komentáře a počkat si na další vývoj. Nelze vyloučit, že jde o pózu, demonstraci určité exotiky, nezávislosti atd. Aby to nevypadalo, že je doma až tak moc sama. Pokud se ovšem později přece jen ukáže, že pes je důležitější než všecho ostatní, nezbývá než popřát si hodně štěstí a jít každý svou cestou. Pozdější rozchod pro naprostou odlišnost nelze vyloučit, ale je třeba vědět, že k němu vedly skutečně pádné důvody.

Každou větu lze vnímat jako pomyslné rozcestí. Kterým směrem se vydám? Budu odpovídat na otázky jako hodná žačka ve škole, nebo se tajuplně usměju a uhnu úplně jiným směrem? Viz Scarlett Johansson ve filmu Match Point, kdy na dotaz drzého tenisového trenéra, jestli ji jeho arogantní styl odpuzuje, řádně „cool“ odpoví, že by si to musela rozmyslet.

Půvabný flirtový rozhovor s mnoha nečekanými obraty a zvraty obsahuje film Cizinec. Považuji ho za nejzdařilejší scénu, dál už je to jen akčák…Angelina Jolie si ve vlaku doslova vychutnává rozpaky muže, k němuž si přisedla (a samozřejmě vidí, jak na něj působí). On se však nedá a kontruje tak originálně, že je to „jedna – jedna“. Něco v tomto smyslu: Nevadí, vám, že kouřím? Je elektronická…Ona: „Byla bych radši, kdybyste dělal to, co vás baví…“ On pak na žádost tajemné krásky, aby jí vyprávěl její příběh, vysype z rukávu obdivuhodnou story. Ona je nadšená a zvědavá. On však pochopitelně neprozradí úplně do detailu, jak skončí. Oba pak odcházejí na večeři, kde se v debatě mohou pokračovat.

Flirtový dialog, kde si zase on vychutnává ji, najdeme například ve filmu Ďábel nosí Pradu. Možná si vzpomenete na scénu, kdy asistentka drsné šéfky módního časopisu, Andy, na schodech potkává novináře, svůj spisovatelský idol. Vidí se již poněkolikáté, přesto se mu ji i tentokrát podaří vykolejit. Andy: „Víte, já nejsem tak hodná, jak si myslíte“. Na to on: „To doufám….“

Co by se na to dalo odpovědět? Napadá vás vtipná reakce, která by vyhodila z konceptu i tohohle ostříleného a protřelého svůdníka? Zamyslete se nad tím a cvičte se v konverzační pohotovosti, postřehu a vtipu. Pro seznámení jsou to důležitější faktory než samotný zjev a může si je osvojit každý! Tedy pokud chce…

ByLibuse

Malé zamyšlení nad filmem Naprostí cizinci

V neděli jsem vyrazila do kina na vychvalovaný italský film Naprostí cizinci. Jdu-li na nějaký cenami ověnčený nebo drtivou většinou diváctva vychvalovaný snímek, bývám vždycky rezervovaná a coby věčný rebel mívám spíš opačná očekávání. Už se mi taky párkrát potvrdilo, že se mé nadšení s mainstreamem nekryje, což se stává asi každému. No nic, takže jsem tedy předevčírem krátce před polednem vplula do promítacího sálu a hned jsem ztuhla. Navzdory době dovolených a promítacímu času bylo narváno tak, že jsme já a můj doprovod horko těžko hledali dvě volná místa vedle sebe. Nakonec se povedlo, ovšem museli jsme se posadit do druhé řady. Zprvu jsem se proklínala za čtvrthodinové čekání na tramvaj, že jsme nešli radši na metro, byli bychom zde dřív a nemuseli jsme olizovat plátno…ovšem hned první dialogy mě natolik vtáhly do děje, že jsem přestala vnímat tyhle podružnosti i celý okolní svět.

Úvod filmu zachycuje jednu z postav, hostitelku, profesí terapeutku, v kuchyni. Spolu s manželem, chirurgem (povolání neuvádím kvůli image), připravují a ochucují nejrůznější pokrmy. Je jich spousta – inu, Italové! Odehraje se i dramatický rozhovor mezi touto ženou a její nezletilou dcerou, jež se chystá navštívit přítele, vybavena balíčkem kondomů, což matku šokuje. Hodlá zakročit, ale neví, jak…

Za chvíli přicházejí hosté. Celkem se jich v bytě u centrální dvojice sejde pět, dva manželské páry a jeden single muž. Jakmile usednou ke stolu a dají se do jídla, navrhne hostitelka zahrát si zvláštní „outovací“ hru. Všichni položí mobily na stůl a každá sms, která přijde, bude přečtena nahlas. Stejná pravidla mají platit pro příchozí hovory. Zde se má o nezatajování informací postarat hlasitý odposlech. Zpočátku to vypadá docela nevinně. Nejdříve totiž volají příbuzní, na milence a milenky dojde až později. Jeden z hostů během kouření na balkoně přemluví single – kamaráda, z něhož se na konci vyklube gay, aby si vyměnili mobily, mají přece stejné, nikdo to nepozná….dotyčný návrhem není nadšen, nakonec se ale nechá „ukecat“. Manželka ženáče, jenž kamaráda k tomuhle podvodu více či méně donutil, je brzy konfrontována s šokující „realitou“: provdala se tedy za teplouše, „frosche“, o čemž asi tak dvacet let neměla potuchy…. V hysterickém záchvatu vyběhne na chodbu, kde ji jiná manželka chlácholí argumentem, že je to lepší, než kdyby jí manžel zahýbal se ženou… Pohledná brunetka na jehlových podpatcích, choť domnělého gaye, je ovšem záhy rovněž odhalena. Praskne na ni, že kvůli neznámému, zatím jen virtuálnímu ctiteli, nechala doma kalhotky….Největší skandál má ovšem teprve přijít. Nazrzlá, dívčím a veskrze cudným dojmem působící manželka evidentního playboye, povoláním taxikáře, se na základě telefonátu jakéhosi kamaráda (klenotníka) nejdříve dozví, že její muž koupil náušnice. Pochopí však, že nebyly pro ni, jelikož žádné nedostala… Už to celkem stačí, ale pravá jobovka, totální bomba, má teprve přijít. Její manžel má milenku, jež právě zjistila, že je těhotná. Tahle zpráva, vysílaná jako všechny ostatní veřejně do éteru, nešokuje pouze taxikářovu manželku, nýbrž i samotnou hostitelku…Ta vylítne ze židle, chvíli nervózně těká po obrovském bytě, pak se vrhne za svůdníkem (taxikářem), který právě buší na zamčené dveře toalety, za nimiž zvrací jeho žena. Hostitelka ho vtáhne do koupelny, strhne si z uší náušnice (vida, komu je tedy kupoval…)  a plivne mu do obličeje. Pořekadlo o tom, kdo jinému jámu kopá, je tak pravdivé!

Děj graduje a blíží se k závěru. Divák čeká nějakou katastrofu, ta se ovšem překvapivě nekoná. Místo dramatických scén, jako např. vrhání nožů, rozbíjení skla či demolice nábytku, fackování, demonstrativních skoků z okna nebo něčeho na ten způsob nastává obrat lehce komediálním směrem. Jak si s tím tvůrci poradili, prozrazovat nebudu, abych ty, co chtějí film vidět, nepřipravila o příjemné napětí.

Cestou domů mi samozřejmě hlavou defilovaly všechny postavy z filmu, jejich osudy, provedení, poslání filmu a tak dále. Napadlo mě, co bych asi dělala já, přijít takhle na véču a dostat pokyn k odložení mobilu za účelem sdílení všech zpráv…Určitě by se mi příčilo stát se aktérem takhle nebezpečného pokusu. Mít k jídlu servírovány nepředvídatelné reakce zrazených, podvedených, připravených o pevnou půdu pod nohama, byť ji tvořila iluze….pěkně děkuju, nechci!

Co říci o hostitelce, autorce téhle „hry“? Ne že by někdo, kdo se živí léčením duší, nemohl být sám zmítán problémy. I to je naprosto normální a film ignorující obyčejnou lidskost by zaváněl trapností a laciným klišé. Tím sice nápad s mobily rozhodně nezavání, ale člověk si nemůže nepoložit otázku, proč s tím přišla právě terapeutka? Pravda, milence měla přímo na místě, čili se nemusela klepat hrůzou, že by jí zavolal….ale jak je možné, že ji coby psycholožku nenapadlo, že nemusí být jedinou milenkou tohohle testosteronem překypujícího býčka? Ženská naivita? Ale asi tak daleko nemyslela, čehož důkazem se stala tahle morbidní hra. Navrhla ji snad, aby se přesvědčila, že i ostatní žijí dvojím životem? Zatoužila po cizím pikantním skandálu, po trošce parazitování na neštěstí jiných? To by bylo docela ohavné u specialistky na lidskou bolest, ale jsme jen lidi, že…?

A právě o lidských slabinách je tenhle film především. O vytáčkách, předstírání, lhaní sobě i jiným, o důvěře, její ztrátě i o tom, že tím vlastně nic nekončí…protože si čile vybudujeme nové iluze? Nebo proto, že se naučíme brát druhé s kritickým pohledem, nadhledem, rezervou? Takové, jací opravdu jsou? Protože pochopíme, že nám patří jen určitou svou částí, zatímco jinou zůstávají autonomní, stejně jako my sami? Možných výkladů a vysvětlení je spousta, každý ať si najde takové, jaké je mu blízké.

ByLibuse

Překvapení

Lichotivé výroky Donalda Trumpa na adresu Brigitte Macronové, které pronesl při své návštěvě Paříže, měly na internetu ihned bouřlivou odezvu. Většinou byly komentovány jako nevhodné, neetické, sexistické či kdo ví jaké ještě. Video ze setkání s francouzskou First Lady jsem viděla a nijak pobouřena jsem nebyla. První muž USA spočinul s evidentní zálibou na křivkách Brigitte Macronové a vysekl jí poklonu. Právem, vždyť jí to taky úžasně slušelo. Ano, v tu chvíli se možná zachoval spíš jako muž než jako státník. Ale je to vzhledem k jeho svéráznému naturelu až tak překvapivé? Co udělal tak strašného? Na jeho verbální poměry se dle mého názoru vyjádřil překvapivě líbivě, snad by se dokonce dalo říct až líbezně. Víc než tato epizoda mě ovšem překvapuje něco jiného. Jak je možné, se najde tolik žen, které se ušklíbají nad věkovým rozdílem tohoto francouzského páru, přestože je stejný jako u toho amerického? Je snad mezi námi tak málo feministek? Smajlík. Přece právě ženám by měl imponovat tento anti-mainstreamový model a měly by ho oslavovat. A co teprve ty reprezentantky něžného pohlaví, jež byly konfrontovány s nevěrou v pasivním smyslu, tedy tak, že jim manžel zahýbal. Ale jak občas zjišťuji, i ony hodnotí okolnosti vzniku tohoto páru nanejvýš kriticky. Proč, ptám se. Vždyť mužů, kteří opustí svou rodinu kvůli mladší přítelkyni, je nesrovnatelně víc než žen, které udělají totéž kvůli výrazně mladšímu příteli. Nebylo by z čistě genderového hlediska logičtější tleskat skutečnosti, že se někdo pokusil „vyrovnat skóre“, navíc že to v tomto případě skončilo takovým happy endem??

ByLibuse

Spontánní seznámení není mamut

Včera jsem se opět stala svědkyní i aktérkou spontánního takřka – flirtu. Mám potřebu o tom napsat na svém blogu, protože si při takových příležitostech vždycky vzpomenu na smutné povzdechy mnoha žen i mužů: „ Když ono to v reálu snad ani neexistuje, aby někdo někoho oslovil nebo mu k tomu dal impulz…“A já jim tvrdošíjně opakuju, že to kolem sebe vídám nebo na vlastní kůži zažívám každý týden. Oni mi to možná nevěří a myslí si, že přeháním nebo ze mě hovoří profesionální deformace koučky flirtu. Vehementně mi oponoval i jeden kamarád, s nímž se na tohle téma často bavím, prakticky pokaždé, když se sejdeme. Ale co se nestalo? Nedávno mi poslal sms, že zažil flirt v dopravním prostředku a už tedy konečně ví, jak to chutná i jak je to jednoduché! Jak že k tomu došlo? Prostě tak, že vedle něj stála krásná holka (jeho slova), tu a tam se na něj podívala a zaculila se. On se chopil nabízející se situace a prohodil něco v tom smyslu, jestli tuhle trasu jezdí častěji, že by ji zas někdy rád potkal. Pak se dali do řeči, probrali všechno možné, jako např. co kdo dělá, kde bydlí, atd. On jel na konečnou, ona vystupovala dříve, ale on jí předtím samozřejmě stihl dát svou vizitku. Ona slíbila, že se nazítří ozve, což taky udělala. Jak se bude jejich příběh vyvíjet dál, to se teprve uvidí, ale začátek je každopádně slibný. Mému kamarádovi to zlepšilo náladu a další pozitivní efekt je ten, že už pouliční spontánní seznámení nepovažuje za jev stejně vyhynulý jako mamut, nebo za výplod od reality odtržených vyšinutců.
Ale ještě k mému zážitku, ačkoli zde nešlo až tak o flirt, pouze o komunikaci, která by k němu mohla vést. K té příhodě došlo u pokladny jednoho známého obchodního řetězce. Znáte to: stojíte u kasy, za vámi fronta jako p…s, zaděláváte si na křečové žíly čekáním, zboží vyložené na pásu, nudíte se….a vůbec vám nepřijde na mysl, že je to situace přímo ideální ke konverzaci! I včera tomu tak bylo….tak si stojím, na něco myslím, a najednou za mnou smích. Kouknu tam, a vidím dva muže kolem čtyřicítky, byli to takoví opálení Tarzani, a za nimi drobná černovláska. Záminkou laškovné konverzace bylo, že jsme nikdo nepoužil takových těch umělohmotných oddělovačů nákupů, z nichž je zřejmé, které zboží patří ke komu. Výborně naladění pánové se se smíchem dotázali, jestli mohou ke svému zboží přibrat i produkty, které měla před sebou vyrovnány červnovláska. To mě pobavilo, a jak je mým notorickým zvykem, dala jsem se taky do smíchu. Oni to zaregistrovali a zahrnuli tedy do hovoru i mou osobu. Ať prý těch svých pár maličkostí přihodím taky k nim, když už, tak už. Jeden z těch maníků vzápětí podal vysvětlení rozjařené nálady i velkorysé nabídky. Prý vyhrál ve Sportce. Na to já i černovláska, že to je určitě důvod k oslavě, a kolik že mu to jako hodilo. On se rozchechtal, prý 150 Kč. Lepší než drátem do oka, poznamenal ten druhý, a rozesmáli jsme se všichni. Humornou nabídku těch dvou veselých pánů jsme samozřejmě odmítly jak já, tak i černovláska, ale to není podstatné. Důležité je uvědomit si, že se kdykoli a kdekoli může během několika vteřin rozjet podobný spontánní ping-pong humorných hlášek a reakcí…a že je to jak skvělý trénink, tak potažmo i příležitost k seznámení.
Přeji krásný den a hodně podobných, využitých situací!

ByLibuse

Dva muži v letním městě

V rozmezí několika dnů jsem vedla diskuzi s dvěma muži. Oba jsou movití, vedou luxusní životní styl, oba mají partnerky. Čím se však oba muži od sebe liší, je pohled na investování do ženy. Ten první, nazvu jej třeba Roman, již dlouhá léta vyznává neměnnou zásadu: každý pokud možno za své. I v případě, že partnerka příjmově výrazně zaostává, musí se na všem podílet předem domluveným poměrem. To se u Romana vztahuje na všechny oblasti života, chod domácnosti i nadstandardní volnočasové aktivity. Ten druhý, říkejme mu například Tomáš, je zcela opačného názoru. Ženu je zapotřebí hýčkat, to přece odjakživa dělá muže mužem! Kdo to tak nemá, je držgrešle nebo padouch.
Roman miluje cestování a své partnerky, jichž v jeho životě už pár bylo, s sebou rád bere na sportovní a objevné cesty. Létá po světě, program si vždy sestavuje sám. Klidně se pustí do džungle i velehor, na divokou řeku, nevadí mu přenocovat ve stanu uprostřed pouště. Ženy se s ním nenudí ani minutu. Nejen že mají nabitý adrenalinový program, ale později i o čem mluvit, takže profitují hned na několika úrovních. Samozřejmě si užívají i vrcholně zážitkového sexu: milovat se v buši s uchem nastraženým, jestli nečíhá nějaký pedátor, nebo na vrcholu hory, kde hrozí nebezpečí zřícení, je něco jiného než stejná činnost na nudně bezpečném hotelovém lůžku! Čím Roman oplývá natolik, že by to mohl vyvážet, toho se Tomášovi žalostně nedostává. Nejšťastnější je nad stolem plným kulinářských dobrot. Vytáhnout paty z Čech jen tak, bez zázemí cestovní kanceláře, to už vůbec není jeho parketa. Cestování miluje stejně jako Roman, ale na rozdíl od něj pěkně bezpečné. Vše zajištěné a předem naplánované. Za sluncem a mořem také vyráží několikrát ročně, ale vždy volí all in nejvyšší cenové kategorie, čili hotel pětihvězdu v nejatraktivnější lokalitě. Žen jeho životem prošlo mnohem méně než tím Romanovým, v podstatě jen tři, ale každá z nich vydržela mnoho let. Lépe řečeno oficiálně ano, emočně a po intimní stránce se však často cítil sám.
Samotu nesnáší ani jeden z nich. Roman se jí brání aktivně, obchodními i soukromými kontakty a nabitým kalendářem, Tomáš útěkem k televizi a internetu. Zatímco Roman ženu po konfliktu nikdy neprosil, aby se k němu vrátila, ale vyzval ji ke konstruktivní debatě, Tomáš si partnerčinu přízeň kupuje drahými dary, zejména brilianty, a sype si hlavu popelem.
Dva muži, dva magnáti, v soukromí dva naprosté protiklady. Jeden rtuťovitý, akční, ve vztazích k ženám milý, prosluněný, ale taky střídmý až egoistický. Druhý pohodlný, povídavý, srdečný a hodný, občas prchlivý a impulzívní, ale štědrý a obecně velkorysý. Zatímco se první bojí, že by mu některá někdy mohla viset na krku, největším strašákem toho druhého je, že by od něj odešla natrvalo. Dvě osobnosti, dva extrémy: bavič a pečovatel. Kdybych vám položila otázku, kdo od sebe ženy může odhánět, bylo by to nudně banální. Dobře tušíte, jak to asi bude… Naskýtá se však otázka jiná, záludnější. Jak se budou jejich osudy vyvíjet dále? Kam je jejich zkušenosti vztahově posunou? Dosáhnou někdy parterské harmonie a kýženého stavu? Z rozhovorů s oběma muži totiž vyplynulo, že po tom jak jeden, tak druhý touží. Navzdory tolika protikladům mají sen o pohodovém, naplňujícím partnerství společný…a v obou případech velmi, velmi vzdálený.

ByLibuse

Nová první dáma, nový model, nová naděje?

Prodloužený víkend jsem trávila na chatě. Počasí bylo tak akorát, navzdory občasným přeháňkám se dalo pracovat na zahradě i vyrazit na procházku. Tentokrát mi však koncentraci na zpěv ptáků tak trochu „narušovaly“ francouzské volby. Nedalo mi to a z přírody jsem pořád odbíhala k puštěnému televiznímu zpravodajskému kanálu. Musím říct, že jsem fandila Emmanuelu Macronovi, a to nejen kvůli jeho proevropským postojům. Získal si mě hlavně tím, že si dovedl obhájit a vybojovat svou o 24 let starší lásku, jež kdysi byla jeho učitelkou francouzštiny. Prokázal tím nekonvenčnost, odvahu a originalitu, čili by se dalo předpokládat, že bude totéž uplatňovat i jinde.
Úžasná žena, tahle Brigitte. I ona toho asi musela hodně překousnout, vzepřít se konvencím maloměsta, jít do risku. Vždyť v době, kdy se pro partnerství s Emmanuelem Macronem rozhodla, ještě nemohla tušit, že jednou bude prezidentem a ona první dámou!
Něco takového tady ještě nebylo. Macronovi předchůdci, ať již Sarkozy nebo Hollande, se na veřejnosti předváděli s partnerkami výrazně mladšími. Sarkozymu učarovala zpěvačka Carla Bruni, Hollandovi zase herečka Julie Gayet, k níž odbíhal od své tehdejší partnerky Valerie Trierweiler.
On je mocný, ona mladá a krásná – jaké klišé! Ještě že je život občas pestřejší než kýčovité scénáře, že existují zajímavé výjimky! A to i v tak konzervativních zemích, jako je Velká Británie. Dodnes si vzpomínám, jak se přetřásal tehdy ještě románek prince Charlese s Camillou, vévodkyní z Cornwallu. Lidi si mohli hlavy ukroutit. Nemohli pochopit, co na té o rok starší dámě Charles vidí a jak jí může dávat přednost před krásnou, sladkou a obecně oblíbenou Dianou. Jo, být to nějaká vyhublá postpubertální modelka, to by bylo jiné kafe! No vida. Dnes jsou Charles a Camilla dávno manželé a divení je konec. Stejně tomu bude i v případě francouzského prezidentského páru. Veřejnost si zvykne a místo řešení toho, co ty dva asi drží pohromadě, se začne zabývat podstatnějšími věcmi. Mně osobně ta skvěle oblečená, šaramantní žena imponuje. A určitě nejen mně. Magazín Focus cituje módního návrháře Karla Lagerfelda, jenž se vyjádřil, že Brigitte bude Emmanuelovi Macronovi tím, čím byla Michele Baracku Obamovi.
Když se člověk na nový francouzský pár dívá, vůbec by ho nenapadlo, že je od sebe dělí tak velký věkový rozdíl. Ano, věk je jen číslo. Málokdo by si takhle představoval sedminásobnou babičku! Zářivý úsměv, který není jen fasádou, elán, vzdělanost a noblesa. Spontánní, prosluněná, k sobě pevně přimknutá dvojice. Jako by to něco symbolizovalo…skoro se chce říci, že Evropě svítá nová naděje…nebo se už i ze mne stává kýčař?

ByLibuse

Život u plotny novým ideálem žen?

Nedávno jsem se dočetla, že si 90 procent žen přeje být u sporáku. Tato informace mě velmi překvapila, neboť jsem na takovou touhu nenarazila ani u svých kámošek, ani při profesních rozhovorech se ženami. Ze svého okolí znám jen několik případů tohoto modelu. Těžko říci, jestli si ho přály víc ty ženy nebo jejich movití muži, každopádně se na něm kdysi dohodli a už to tak zůstalo. Výsledek je však většinou žalostný: některé z těchto žen propadly alkoholu, další před nesouladem prchají k dětem, žijícím jinde, nebo polykají antidepresiva. Po nějakém sladkém souznění ani stopy. Nechci tím tvrdit, že ženy zaměstnané a finančně soběstačné mají život stále sladký. Určitě často zažívají stres, na druhé straně je ovšem může blažit to, co je právě mnoha ženám u plotny upřeno : pocit nezávislosti. Po přechodné době vychutnávání si bytí doma totiž většinou dojde k obratu. Ženy u plotny zjistí, že času na lenošení, telefonování s kámoškami, shopping ani jiný koníček není zas tak moc. Musí zařídit to či ono, dohlédnout na uklízečku či zahradníka, nakoupit, uvařit, připravit vše pro večerní párty, vyzvednout děti, udělat s nimi úkoly atd. Zrodí se paradox: žena u plotny začne být uštvanější než její zaměstnaná kolegyně. Ta totiž má svůj režim, umí si čas zorganizovat a odhlédnout od nepodstaného, jako třeba je-li je v ložnici ustláno. Žena u plotny si tento „luxus“ lehké ignorace pořádku dovolit nemůže. Co by tomu asi řekl její choť ? „Co jsi celý den dělala, že je tu takový binec?“ Nebo něco podobného, stejně drtivého, co se krůček po krůčku podepisuje na ženině sebevědomí, až se zcvrkne do rozměrů mopu na podlahu. Po pár letech takové komunikace již žena pochybuje, že vůbec něco umí nebo ví, a případné dotazy zaměstnaných kamarádek (má-li nějaké), kdy že začne budovat kariéru, děti už jsou už přece velké, odráží větou, že je to zbytečné, stejně nemá žádnou šanci. Že jsou to výmluvy? Ano i ne. Problém spočívá v tom, že životem u plotny leckdy vyměkne vůle i odhodlání cokoli prosazovat nebo měnit. Následky zničeného sebevědomí bývají fatální, ale není se čemu divit. Těžko si lze představit sebevědomí, nenarušené letitou ekonomickou závislostí, zejména jde-li ruku v ruce s arogancí. Z takových žen se po padesátce houfně stávají pacientky různých ambulancí a zoufalé žadatelky o radu, co dělat, když nic nejsou, nic nemají, manžel si našel jinou a ony překážejí. V tomto stadiu jsou iluze o sladkém životě doma dávno rozpynuté a místo nich se zjevuje peklo ve své nejsyrovější formě. Ale abych byla spravedlivá. Najdou se i ženy, pro něž je role krku, hýbajícího hlavou, jako stvořená. Nejen že neměknou a neztrácejí sebevědomí, ale přímo naopak: strmou kariérou svého muže se pyšní, jelikož ji považují za svůj projekt. Přestože vlastní příjem nemají, svému muži víceméně vládnou. Dívají se na něj blahosklonně jako na někoho, kdo je sice ve svém oboru třída, sám si ale neumí koupit ani housku, čili by bez nich byl naprosto vyřízený. Netřeba dodávat, že nositelky tohoto postoje mívají zvládnutou i ekonomickou stránku, čili platebními kartami disponují takřka výhradně ony a i jinak mají vše „pojištěno“. Pro případ, že by se našla nějaká o 30 let mladší, jež by se chystala vypřáhnout koně a převzít otěže rafinovanou taktikou romantické víly.
Nepochybuji o tom, že se vyskytuje určité procento žen, které navzdory emancipaci a společenskému pokroku dobrovolně volí konzervativní model života u plotny a libují si v něm. Třeba mají-li vedle sebe charakterově úžasného, od přírody milého, šaramantního milionáře, jenž je živí, baví a neustále hýčká, tudíž mají tisíc důvodů mu to oplácet.
Dovoluji si jen pochybovat o tom, že je jich většina.

ByLibuse

Flirtohraní II – v novém, jarním a ještě hravějším kabátě!

Co nevidět tady máme první jarní den, tak mne napadlo popustit uzdu kreativitě a vymyslet seznamovací akci Flirtohraní nový obsah! Účastníci se rozjasní až rozzáří hned na úvod, až zjistí, co jsem si na ně připravila! Nutno ovšem podotknout, že mě k tomuto nápadu inspiroval hovor s jedním kamarádem, který kdysi na této akci byl. Jen tak jsme se bavili, o tom, jak lidi reagují, jaká skladba účastníků na Flirtohraní chodí, padlo nějaké slovo… a už bylo sémě zaseto. Nelenila jsem a hned po příchodu domů jsem čerstvou inspiraci vyťukala na klávesnici a uložila do dokumentů v noťasu.
Proces seznamování je pro mnohé spojen s takovým stresem, že ho nemohou vnímat požitkářsky, ani kdyby sebevíc chtěli. Úspěšný tedy může být jen tehdy, jestliže se člověk všeho toho napětí ve svalech i duši zbaví… jak toho dosáhnout? V podstatě pár jednoduchými triky. Člověk se nesmí soustředit na činnost, kvůli níž přišel, nýbrž na něco zcela jiného. A kdy se na to soustředí?
No přece, když ho to zaujme, zajímá, je to pro něj atraktivní, adrenalinové či jakkoli jinak uchvacující.
Teď už jen navrhuji termíny a těším se, jak se na první akci Flirtohraní II přivítám zvědavé a zvídavé účastníky, jak se pobavíme a ty dvě až tři hoďky si spolu pěkně užijeme, zasmějeme se, jak potom všichni odejdou do svých domovů plni dojmů a já s příjemným pocitem, že z hlediska vzájemného poznávání proběhlo něco nejen zábavného, ale snad i užitečného…
Tak brzy na viděnou!